Květen 2018

Zakletá do příběhu!

18. května 2018 v 17:45 | Evča |  recenze
Už ani nevím, jak jsem se k této knize dostala. Pokud mě nějaký titul zaujme, napíšu si ho prostě do mobilu do poznámek, a když se potom ocitnu v knihovně, procházím svoje seznamy a tyto knihy hledám. Nemůžu si vzpomenout, kdo mi doporučil Zakletou, kde jsem ji zahlédla, kde jsem o ní četla, proč se ocitla na mém seznamu, každopádně to bylo docela nevšední čtení.
Ačkoli jsem ji našla pod signaturou oznamující, že se bude jednat o fantasy, tak docela mi nepřišlo, že by se dala zařadit čistě do tohoto žánru. Napůl fantasy, napůl vyprávění mladíka, který žije v našem světě. Napůl kouzla, napůl zázraky soudobé techniky.

Orson Scott Card: Zakletá

V této knize ožívá pohádka, nebo spíše mýtus, o zakleté princezně, kterou hlídá nestvůra, ovládaná zlou čarodějnicí. Jako začátek pohádky by to bylo docela ucházející, kdyby se příběh neodehrával v dnešní době, v Rusku krátce po revoluci, a zachráncem nebyl celkem obyčejný mladík, student, jenž se věnuje teoriím vzniku pohádek, jeho snem je získat vytoužený doktorát, oženit se se svou snoubenkou a vrátit se do Ameriky, kam s rodiči emigroval během stalinského teroru.


Co se stane dál, když tento intelektuál krásnou princeznu vzbudí a zjistí, že se s ní teď musí oženit, ačkoli při pohledu na něj není dívka zrovna nadšená, protože čekala rytíře? A on přece miluje jinou! Jak se bude chovat v její zemi, o níž nikdy neslyšel, v království, na které dějiny zapomněly? Spolu s princeznou se vrátil v čase do devátého století. Ještěže jako lingvista ovládá staroslověnštinu! I král, dívčin otec, je zklamaný. A co náš svět, co mladíkova snoubenka? Proč se najednou musí přizpůsobit tomu, co se od něj čeká? Netrvá dlouho a začnou mu ukládat o život. Lidé jsou navíc vyděšení, protože za celým princezniným únosem se skrývá obávaná Baba Jaga, kterou nelze porazit, a jejíž jméno se nevyslovuje (haha, takový čaroděj tu už jednou byl).
Nebo si snad princezna povede lépe v našem světě? I k tomu dojde. A co se stane, až hlavní hrdina začne litovat, že tuhle povýšenou a chladnou krasavici vůbec zachraňoval?

Jde spíše o oddechové romantické čtení, ale knihu jsem zhltla během jednoho dne. Podivovala jsem se nad úplně jinou realitou pohádkového světa, ve kterém sice byly kouzla a čáry, ale lidé pořád stejně pokrytečtí a vulgární, zablešení a omezení.(Tedy, ne že by dnes byli lidé takoví, ale ty blechy mi nedají spát, to se prostě v pohádkách nedělá, taky by v nich podle mě nemělo být nic ohledně pohlavních orgánů a jejich všemožných výměšků, ale tohle prostě NENÍ pohádka!)

Každopádně to pro mě bylo příjemné čtení a musím říct, že jsem se s podobnou knížkou dlouho nesetkala, snad možná nikdy. Rozhodně doporučuji, pokud si chcete trochu odpočinout, a pokud vám vysloveně nevadí fantasy a blechy v královských postelích. (Nebo pohlavní orgány.)
Mějte se hezky a užívejte si pěkný, i když občas zamračený, květen! (Hlavně pozor na ty blechy, přátelé...)


Haló, kdo je tam?

17. května 2018 v 14:23 | Evča |  mé (ne)všední zážitky
Já to nechápu.
Můj rozum prostě není schopen stoprocentně si to všechno uvědomovat.
Že uvnitř mě je malý človíček, který si už teď dovede cucat palec. Jak jsem před měsícem viděla na ultrazvuku, drbal se na hlavičce. Já to nechápu a fascinuje mě to.
Jak je možné, že mimo občasných ranních nevolností uvnitř sebe necítím žádnou změnu? Že moje břicho se sice trošku zvětšilo, taky budu za chvíli končit čtvrtý měsíc, ale to je všechno?

Co když se mi to jenom zdálo?

Dnes jsem s manželem cestou na parkoviště otevírala dveře od auta (typické stání auto vedle auta, čáry namačkané jako sardinky, aby se ušetřilo místo, z obou stran prostor sotva na to otevřít dveře do půlky a neodřít sousedy) a řekla jsem: "Až budu těhotná, bude se mi dovnitř nalejzat špatně."
Potom jsem se zarazila.
"Myslím, až budu víc těhotná. Až budu mít velký břicho."

Celé moje těhotenství přišlo strašně nečekaně, spontánně a přirozeně. Nečtu žádné příručky o tom, co dělat a co ne, nenutím se jíst potraviny, na které nemám chuť, a když na to přijde, snídám i obědvám housku s Ramou, protože teď strašně miluju chuť Ramy. Věřím svému tělu, že ví, co má dělat.

Vlastně jsem otěhotněla hned ten týden, co jsme se přestěhovali do nového bytu. Jako by ze mě spadl stres celého půročního společného a někdy dost náročného bydlení u mé babičky.
A co vlastně dělám poslední dobou?

Čtu.
Mám konečně opět čas na knihy, víc než kdy dřív, každý den, několik hodin. Snažím se číst, jak jen mohu, říkám si, že až se miminko narodí, už to asi nepůjde, tak si teď musím udělat zásoby :-)
O tom, co všechno jsem přečetla, zase příště...
Mějte se krásně!


Špatně a harmonicky

7. května 2018 v 20:08 | Evča |  mé (ne)všední zážitky
Je neuvěřitelné, jak se cítím. Zhruba v polovině čtvrtého měsíce těhotenství mě pořád trápí nevolnosti, tedy hlavně ráno, a i když se v tu chvíli cítím hrozně mizerně při představě, že za chvíli musím do práce, a jak to chci jako zvládnout, na druhou stranu jsem docela spokojená.
Je to úžasný pocit, že ve vás roste nový život.
A tak jsem unavená, někdy ztrhaná, se žaludkem na vodě, na nic nemám chuť, ale přitom se cítím tak nějak harmonicky, jako kdyby najednou všechno mělo smysl.
Vůbec netuším, jak všechno budu zvládat, ale začínám poznávat takový ten zvláštní pocit, že někoho musím chránit, snažit se být veselá, aby i on byl veselý, silná, aby i on byl silný, občas na něj mluvím a dost divné je, že to na mně ještě není vidět, takže spousta lidí netuší, co se uvnitř děje...

Můj květen je neobyčejně náročný.
Cítím se špatně a harmonicky. Obojí.
A jsem moc šťastná.