Velké změny v mém životě... (re)kapitulace?

4. dubna 2018 v 15:49 | Evča |  mé (ne)všední zážitky
Po delší odmlce vás opět zdravím. Vy, co můj blog znáte trochu víc, víte, že se sem svěřuji s různými událostmi v mém životě, například v létě jsem psala o tom, jak jsem udělala státnice a jak mě čeká první práce. Tak teď trochu (re)kapitulace:
Vystudovala jsem pedagogickou fakultu.
Moc jsem se nad tím nerozmýšlela, zkrátka jsem si vybrala obory, které mě bavily: češtinu a hudebku. Miluju čtení a ... no hudbu jsem donedávna také měla docela ráda... A tak mě napadlo, že by to mohla být zajímavá práce. Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co touží být učitelem, nebo si od dětství hraje na školu, jen to na mě zkrátka tak vyzbylo... Tak to zkusím, říkám si, proč ne.

Po absolvování fakulty jsem ihned dostala nabídku práce ve svém oboru v místě bydliště.
Vesele a plna optimismu jsem se vydala na pracovní pohovor... a uspěla jsem! Mamka byla tak nadšená! A já se radovala, hned po škole najít práci, takový úspěch!

Zhruba od října mě radost začala opouštět.
Víte, miluju čtení, češtinu, ale výuka češtiny na druhém stupni bohužel nemá moc společného s mými představami. Většinu času sežere kontrola úkolů, zápisy toho, co kdo zapomněl, a když někdo onemocní, musím mu připomínat, aby si dopsal sešity a ještě je kontrolovat. Když je nemá dopsané, zapsat to do žákovské a znovu je průběžně kontrolovat, nedejbože aby si vedení školy všimlo, že někdo nemá zápis v sešitě a já s tím nic neudělala! To bych dostala vynadat jako malé dítě.

Teď nebudu řešit, kolik hodin týdně strávím kontrolou domácích úkolů, pravopisů a sešitů a psaním vzkazů do těch sešitů, aby si žáci udělali tu opravu, jinak bude zle, až někdo zjistí, že není zdůvodněná...
Teď nebudu řešit arogantní vzkazy a e-maily od rodičů, co že si to dovoluji chtít podpis pod domácím úkolem.
Teď nebudu řešit neukázněné děti, které na mě koukají a nic nepíší, ačkoli jsem je už třikrát napomenula, aby začaly pracovat...

Teď budu řešit, proč mě strašně nebaví vyučovat hudebku.
Jo, představy jsou to hezké. Vezmu Já, písničku, nalistuju třeba Bednu od whisky a zahraji ji dětem, ony budou zpívat, budou rády, že mají oddechovou hodinu a všechno bude v pohodě... jo, teorie hezká.

Praxe: Žlutá Já, písnička je trapná. I ta fialová je trapná. Vlastně všechno je trapné a zpěv je taky trapný a už podstata toho, že existuje předmět jako hudební výchova, je trapná.
Neva. Nakoupila jsem plastové kelímky a naučila se cup song. Určitě to děti aspoň na chvíli zaujme, vždyť tohle je "z jejich století" a budou aktivní, mohlo by je to zabavit.
Praxe: Ne. Je to prostě strašně trapné.
Neva. Tak si pustíme písničku na youtube a budeme zpívat společně? Třeba Malou dámu od Kabátů.
Praxe: Kapela Kabát je strašně trapná.


Frčí jedině Pohodovej rybář, což je takový vulgární chlapík, který ve skladbách pleská holky v plavkách po zadku, zpívá, že ho už nebaví jen honit, tak že jde chytat ryby, jako ty holky, a ve svém klipu mimo jiné předstírá třeba kopulaci s prasetem.
Tak tohle, tohle je to, co konečně není trapné. Hm.

Zhruba v říjnu jsem pochopila, že mě strašně nebaví učit hudebku, ale přežívala jsem to dál.
V poslední době ale nastaly nějaké změny v mém životě a já musela přehodnotit své priority. Kdepak učitelka, už ne. A myslím, že mohu s klidným svědomím říct, že to už NIKDY ne.
Budu dělat COKOLIV jiného, klidně prodávat salámy nebo zametat chodníky.

Chápejte:
Ten pocit, když musíte šest hodin denně chrlit energií, rozčilovat se, uklidňovat, motivovat a vychovávat vesměs rozmazlené děti... tomu prostě své psychické zdraví obětovat nebudu.
Ano, nejsou všechny děti stejné. Jsou tam i hodní jedinci, kteří by třeba rádi zpívali, ale nemůžou, protože by jim ostatní řekli, že jsou trapní.


Zažila jsem i hodně bezprostředních a úžasných malých a mladých bytostí, ale bohužel, negativní zkušenost převládá.
V hudebce zvlášť. Nezáleží na výběru kapely. Cokoli vyberu, je trapné. Led Zeppelin se nedá poslouchat. AC/DC přetrpí, ale je to zastaralé. Wanastowi vjecy jsou trapné. Jelen je trapný. Když ho poslouchá někdo z žáků, trapný není, ale když chci já, aby něco od něj zpívali, už to je trapné...

Hledala jsem různé další nápady, co s žáky dělat, když nechtějí zpívat, zajímavé stránky jsou www.jaknahudebku.cz . Bohužel nic z toho nemůžu na druhém stupni použít, protože se to s těmito jedinci nedá. Ještě třeba 5. třída je zlatá, tam by to využít šlo, ale v ostatních třídách ne. Však se ti učitelé hudebky také na naší škole střídají (rychlostí 1 učitelka za rok).


A já už teď vím, že nebudu výjimka.
Právě dnes se mě sedmáci ptali, na co tu hudebku mají, že je nebaví, a že ji nechtějí. Že to je zbytečný předmět a že nic neposlouchají.
Já si myslím svoje a snažím se vydržet do konce školního roku. Ať mi chodí vedení tajně poslouchat za dveře, jestli mám v hodině hluk nebo ne, už mě nic nerozhodí. Už vím, že to brzy skončí, a jsem za to ráda.

Musím říct, že existuje mnoho výborných učitelů. Ti by měli učit a já před nimi smekám za to, co dělají, a jak dovedou jednat s dětmi a s rodiči. Já jsem ale zjistila, že tahle práce není pro mě, a dělat ji prostě nebudu.
Myslím, že jsme všichni dostali do vínku nějaký ten talent a předpoklady pro určitou práci, ale já jsem se tento rok přesvědčila, že učitelka nejsem. Neberu to jako prohru, jen jako další zajímavou životní zkušenost. Třeba se mi jednou hodí.
Tak doufám, že se mi nakonec podaří najít práci, která mě bude alespoň trochu naplňovat. Držte mi palce.

A prosím... nenadávejte na učitele jen proto, že je to populární, a že to dělali vaši rodiče. Ono to je těžké a nevděčné povolání a obzvlášť začínající učitelka je vhozena do rozbouřeného moře bez záchranné vesty či jakýchkoli instrukcí.
Věřte, že mezi učiteli je většina těch, kteří se opravdu snaží vašim dětem něco nového předat tak, aby to bylo zábavné, aby se jim to hodilo do života, a aby to nikdy nezapomněil, jen to mají těžké, protože vaše dítě je samozřejmě to nejúžasnější a nejlepší na světě a musí k němu přistupovat individuálně, protože má své specifické potřeby a je to osobnost...

Tak na ně nenadávejte a mějte se krásně!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silwiniel Silwiniel | Web | 7. dubna 2018 v 12:37 | Reagovat

Vůbec, vůbec se ti nedivím! Já studovala pedagogické lyceum, pak jsem šla na vš anglický jazyk a literatura (to jsem bohužel nedodělala), ale představu, že budu někdy učit na zš nebo sš jsem rychle zavrhla. Já bych na to rozhodně neměla, nemám přirozenou autoritu a neumím si představit, že bych si ji u pubertálních dětí vynutila. Učitelské povolání je hrozně těžké a obdivuju lidi, co to dokáží zvládnout. Já nakonec učím dospělé lidi jako lektor anglického jazyka a to mě baví a mám to moc ráda.
Je dobře, že jsi odešla, když ses tam trápila. Ale na druhou stranu je hrozně smutné, jak to ve školách vypadá, že tam nechodí rádi ani žáci, ani učitelé. Fakt by to nějak chtělo změnit ten systém. Já si pamatuju, že i když jsme byli na zš příšerná a problémová třída, tak hudebku jsme měli rádi a zpívali jsme z Já písničky docela ochotně.
Moc ti přeju, abys našla jinou práci, kde ti bude dobře a kde tě to bude bavit!

2 supice supice | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 17:28 | Reagovat

To je hrůza :( Jinak by to byla věřím fajn práce. Ale takhle se ti vůbec nedivím. Když si vzpomenu na naši hudebku, měli jsme referáty o svých oblíbených zpěvácích, učili jsme se teorii a pak zpívali, ale nikdo neprotestoval. A to jsme zpívali takové ty typické trampské písničky k táboráku. Ale nás ty písničky bavily. I když jsme si pak ve třídě pouštěli ty naše moderní na mobilu.
Bylo to prostě asi jiné než dneska...
:(

3 supice supice | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 17:34 | Reagovat

Teď jsem viděla ten klip Pohodovej rybář a říkám si, že pokud by mě chtěl někdo umučit, tak by stačilo, kdyby mě přivázal ke křeslu a donutil na tohle koukat a poslouchat to celý den:D hrůza!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama