Duben 2018

Ráno

16. dubna 2018 v 15:57 | Evča
Každé to těžké ráno
obalené rosou
snažím se nadlehčit myšlenkou
na barvu tvých očí
na dotek tvých prstů,
moje rána však zůstávají stále stejně přetížená a černobílá.

Každé to těžké ráno
nadechuji se do dešťových kapek
pluji po vodě z okapů
a říkám si, že snad už dnes pochopím,
co znamená být ženou.

Myslím, že i zítra bude ráno
plné studené malé vody
plné těžkých hořkých bolestivých chvil
plné snů o tobě
zase těžší, než bych si sama vybrala,
ale bude tvoje.

S každým těžkým ránem cítím tvou rozpačitou blízkost
zatím maličkou a nevidomou
mlhavou, zasněnou, ještě rozespalou,
neboj,
i v těžkých ránech na tebe zbývá dost lásky,
tak, jak to umí jen ženy
tak, jak to umí jen ta, která ti brzy daruje svůj život...



Velké změny v mém životě... (re)kapitulace?

4. dubna 2018 v 15:49 | Evča |  mé (ne)všední zážitky
Po delší odmlce vás opět zdravím. Vy, co můj blog znáte trochu víc, víte, že se sem svěřuji s různými událostmi v mém životě, například v létě jsem psala o tom, jak jsem udělala státnice a jak mě čeká první práce. Tak teď trochu (re)kapitulace:
Vystudovala jsem pedagogickou fakultu.
Moc jsem se nad tím nerozmýšlela, zkrátka jsem si vybrala obory, které mě bavily: češtinu a hudebku. Miluju čtení a ... no hudbu jsem donedávna také měla docela ráda... A tak mě napadlo, že by to mohla být zajímavá práce. Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co touží být učitelem, nebo si od dětství hraje na školu, jen to na mě zkrátka tak vyzbylo... Tak to zkusím, říkám si, proč ne.

Po absolvování fakulty jsem ihned dostala nabídku práce ve svém oboru v místě bydliště.
Vesele a plna optimismu jsem se vydala na pracovní pohovor... a uspěla jsem! Mamka byla tak nadšená! A já se radovala, hned po škole najít práci, takový úspěch!

Zhruba od října mě radost začala opouštět.
Víte, miluju čtení, češtinu, ale výuka češtiny na druhém stupni bohužel nemá moc společného s mými představami. Většinu času sežere kontrola úkolů, zápisy toho, co kdo zapomněl, a když někdo onemocní, musím mu připomínat, aby si dopsal sešity a ještě je kontrolovat. Když je nemá dopsané, zapsat to do žákovské a znovu je průběžně kontrolovat, nedejbože aby si vedení školy všimlo, že někdo nemá zápis v sešitě a já s tím nic neudělala! To bych dostala vynadat jako malé dítě.

Teď nebudu řešit, kolik hodin týdně strávím kontrolou domácích úkolů, pravopisů a sešitů a psaním vzkazů do těch sešitů, aby si žáci udělali tu opravu, jinak bude zle, až někdo zjistí, že není zdůvodněná...
Teď nebudu řešit arogantní vzkazy a e-maily od rodičů, co že si to dovoluji chtít podpis pod domácím úkolem.
Teď nebudu řešit neukázněné děti, které na mě koukají a nic nepíší, ačkoli jsem je už třikrát napomenula, aby začaly pracovat...

Teď budu řešit, proč mě strašně nebaví vyučovat hudebku.
Jo, představy jsou to hezké. Vezmu Já, písničku, nalistuju třeba Bednu od whisky a zahraji ji dětem, ony budou zpívat, budou rády, že mají oddechovou hodinu a všechno bude v pohodě... jo, teorie hezká.

Praxe: Žlutá Já, písnička je trapná. I ta fialová je trapná. Vlastně všechno je trapné a zpěv je taky trapný a už podstata toho, že existuje předmět jako hudební výchova, je trapná.
Neva. Nakoupila jsem plastové kelímky a naučila se cup song. Určitě to děti aspoň na chvíli zaujme, vždyť tohle je "z jejich století" a budou aktivní, mohlo by je to zabavit.
Praxe: Ne. Je to prostě strašně trapné.
Neva. Tak si pustíme písničku na youtube a budeme zpívat společně? Třeba Malou dámu od Kabátů.
Praxe: Kapela Kabát je strašně trapná.


Frčí jedině Pohodovej rybář, což je takový vulgární chlapík, který ve skladbách pleská holky v plavkách po zadku, zpívá, že ho už nebaví jen honit, tak že jde chytat ryby, jako ty holky, a ve svém klipu mimo jiné předstírá třeba kopulaci s prasetem.
Tak tohle, tohle je to, co konečně není trapné. Hm.

Zhruba v říjnu jsem pochopila, že mě strašně nebaví učit hudebku, ale přežívala jsem to dál.
V poslední době ale nastaly nějaké změny v mém životě a já musela přehodnotit své priority. Kdepak učitelka, už ne. A myslím, že mohu s klidným svědomím říct, že to už NIKDY ne.
Budu dělat COKOLIV jiného, klidně prodávat salámy nebo zametat chodníky.

Chápejte:
Ten pocit, když musíte šest hodin denně chrlit energií, rozčilovat se, uklidňovat, motivovat a vychovávat vesměs rozmazlené děti... tomu prostě své psychické zdraví obětovat nebudu.
Ano, nejsou všechny děti stejné. Jsou tam i hodní jedinci, kteří by třeba rádi zpívali, ale nemůžou, protože by jim ostatní řekli, že jsou trapní.


Zažila jsem i hodně bezprostředních a úžasných malých a mladých bytostí, ale bohužel, negativní zkušenost převládá.
V hudebce zvlášť. Nezáleží na výběru kapely. Cokoli vyberu, je trapné. Led Zeppelin se nedá poslouchat. AC/DC přetrpí, ale je to zastaralé. Wanastowi vjecy jsou trapné. Jelen je trapný. Když ho poslouchá někdo z žáků, trapný není, ale když chci já, aby něco od něj zpívali, už to je trapné...

Hledala jsem různé další nápady, co s žáky dělat, když nechtějí zpívat, zajímavé stránky jsou www.jaknahudebku.cz . Bohužel nic z toho nemůžu na druhém stupni použít, protože se to s těmito jedinci nedá. Ještě třeba 5. třída je zlatá, tam by to využít šlo, ale v ostatních třídách ne. Však se ti učitelé hudebky také na naší škole střídají (rychlostí 1 učitelka za rok).


A já už teď vím, že nebudu výjimka.
Právě dnes se mě sedmáci ptali, na co tu hudebku mají, že je nebaví, a že ji nechtějí. Že to je zbytečný předmět a že nic neposlouchají.
Já si myslím svoje a snažím se vydržet do konce školního roku. Ať mi chodí vedení tajně poslouchat za dveře, jestli mám v hodině hluk nebo ne, už mě nic nerozhodí. Už vím, že to brzy skončí, a jsem za to ráda.

Musím říct, že existuje mnoho výborných učitelů. Ti by měli učit a já před nimi smekám za to, co dělají, a jak dovedou jednat s dětmi a s rodiči. Já jsem ale zjistila, že tahle práce není pro mě, a dělat ji prostě nebudu.
Myslím, že jsme všichni dostali do vínku nějaký ten talent a předpoklady pro určitou práci, ale já jsem se tento rok přesvědčila, že učitelka nejsem. Neberu to jako prohru, jen jako další zajímavou životní zkušenost. Třeba se mi jednou hodí.
Tak doufám, že se mi nakonec podaří najít práci, která mě bude alespoň trochu naplňovat. Držte mi palce.

A prosím... nenadávejte na učitele jen proto, že je to populární, a že to dělali vaši rodiče. Ono to je těžké a nevděčné povolání a obzvlášť začínající učitelka je vhozena do rozbouřeného moře bez záchranné vesty či jakýchkoli instrukcí.
Věřte, že mezi učiteli je většina těch, kteří se opravdu snaží vašim dětem něco nového předat tak, aby to bylo zábavné, aby se jim to hodilo do života, a aby to nikdy nezapomněil, jen to mají těžké, protože vaše dítě je samozřejmě to nejúžasnější a nejlepší na světě a musí k němu přistupovat individuálně, protože má své specifické potřeby a je to osobnost...

Tak na ně nenadávejte a mějte se krásně!