Červen 2017

POSTátNICový život

6. června 2017 v 20:09 | Evča |  mé (ne)všední zážitky
V mém životě nastaly velké změny.
Tedy hlavně jedna. Po pěti letech dřiny (ehm... :-D ) si konečně mohu před jméno napsat ta tři pěkná písmenka, kvůli kterým jsem studovala (samozřejmě také kvůli tomu, abych měla lepší šance najít práci a aby mě to obohatilo).
Vždycky jsem věděla, že chci mít minimálně tento titul. A teď jsem toho dosáhla. Nijak zvlášť se můj život nezměnil, tedy kromě toho, že mě čeká od srpna práce v oboru. Proto jsem to také dělala, abych mohla do práce. Nebo ne?
Poslední státnice a diplomka... ach jo. Bylo to opravdu náročné.

Den po státnicích jsem jen ležela v posteli. Objevila jsem nový seriál, pokud se tak dá říkat třem dílům, inspirovaný Pýchou a předsudkem. Jde o jakési volné pokračování s kriminální zápletkou.
Název zní Smrt přichází do Pemberley. Co o něm říct? Znáte ten pocit, když se rozloučíte se skvělým příběhem, ať už jde o film či knihu? Takovou tu nostalgii nebo i smutek, že ten příběh skončil? To jsem u něj zažila. Doporučuji.
Pokud máte rádi Pýchu a předsudek, určitě znáte i adaptaci z roku 1995, která má 6 dílů. Ano, je to ta verze, ve které Colin Firth skočí do jezírka a potom se vrací legendárně mokrý.
A samozřejmostí je film z roku 2005 s okouzlující Keirou Knightley, o tom nebudeme vůbec debatovat :-)

Momentálně jedu v audioknihách. Už to bude asi pět dní, co poslouchám Vyhnání Gerty Schnirch. Ten příběh mě docela fascinuje, protože o odsunu Němců jsem měla úplně jiné představy. Trochu váhám nad tím, jak je to s pravdivostí informací a uměleckou licencí Kateřiny Tučkové. Nechce se mi věřit, že by realita byla až tak drsná. A asi právě proto bude realita německého odsunu pravdivá.
V Čechách tabuizované téma, protože tentokrát nejsme ti hodní.


Taky jsem dnes byla naposledy ve škole. V knihovně. Upíjela jsem poslední preso z krásného bílého hrnku s podšálkem a přemýšlela, jestli to je opravdu naposledy. Zatím žádnou větší nostalgii po škole necítím, ale ty semináře, ve kterých jsme mluvili o knihách a rozebírali je, ty mi tedy rozhodně budou chybět.
Co teď? Budu si užívat poslední chvíle volna. Potom mě čeká stěhování zpět do rodného města. Práce. Za pár let snad i vlastní bydlení. Možná i další velké změny. Vždyť co já vím? Budoucnost se mi prozatím skryla v mlze. Uvidíme, na jak dlouho.
Mějte se krásně. Užívejte si léto. Já se na něj moc těším.