Prosinec 2016

Dítě smíření

12. prosince 2016 v 14:30 | Cuilë Turmawen |  recenze
Zdravím.
Dnes vám povím o jedné hodně zajímavé a možná trochu kontroverzní knize.
O čem je?
O dívce Dině, která studuje skvělou křesťanskou vysokou školu, je šťastně zasnoubená s perfektním přítelem, který chce být kazatel, navíc si přivydělává a má svoje autíčko, v létě ji čeká svatba a vybírání pohádkových šatů...
Jenže jednoho lednového večera se stane něco strašného. Dina se vrací z práce, auto má rozbité, proto musí jet autobusem a pak jít opuštěnou noční ulicí. Sleduje ji nějaký pán v autě. Dina má strach. Nechtěla nikoho obtěžovat, aby ji doprovodil nebo dovezl.
Noční návrat na kolej skončí tragicky. Je znásilněná. Znásilněná, šokovaná, v nemocnici po vyšetření u doktora, nevěří, že to je pravda. Kde je Bůh? Co bude s jejím vztahem? Podaří se jí žít dál, jako by se nic nestalo? Prozradí to jen několika lidem. Ostatní se diví, co se s tou šikovnou studentkou děje. Proč najednou nechala práce a nezvládá zkouškové? Je to snad tím, že má plnou hlavu svatby a zamilovanosti?
Jenže Dina má horší problém. Je těhotná. Pomalu v ní roste dítě násilníka. Co bude dělat? Křesťanské okolí včetně snoubence-kazatele jí radí, ať si to hned nechá vzít. Má jít na potrat? Nechat "to" v ní zabít? Riskovat, že už nebude mít svoje děti? Vyřeší potrat její situaci? Nebo by si radši měla vzít život? Co si o tom myslí Bůh?


Okolí jí dá své mínění jasně najevo: buť půjde na potrat (Bůh to určitě pochopí) a pokusí se na všechno zapomenout, nebo si dítě nechá, ale odejde ze školy, která je křesťanská, tudíž tam nemůže studovat svobodná matka. NEDEJBOŽE aby si někdo myslel, že to dítě čeká se snoubencem! Že zhřešili! Vždyť by to bylo tak nekřesťanské. "Nemůžeš mu zničit kariéru kazatele," nabádají Dinu všichni. "Neblbni a nech si to vzít," tlačí na ni snoubenec. "Není to dítě, ale parazit," dodává. Může se na něj Dina zlobit? Vždyť on ji chtěl o svatební noci jako pannu a ted je pošpiněná, navíc těhotná. Když se jí dotkne, dělá se mu špatně a štítí se jí. On za to nemůže. Ale ONA TAKY NE! "Bránila ses vůbec?" ptá se jí podezřívavě. "Bránila ses dost? Dělali ti testy na AIDS? Tohle mi MUSÍŠ říct, mám povinnost vědět to..."
Bože... Dina má takovou trpělivost, já už bych ho asi kopla do určitých míst.
Všichni vědí, co by měla Dina udělat: jít na potrat. Zeptá se ale někdo, co by chtěla ona sama? Jak se cítí?
Co má Dina udělat, když ji dokonce vlastní věřící maminka zavede na kliniku, kde dělají potraty a otec jí nařídí, že jestli si to nenechá vzít, nebude u nich moci dál bydlet? Jakou Dinu čeká budoucnost? Má rozum? Proč váhá? Nechá si dítě nebo půjde na potrat? Proč se to vlastně stalo? Proč se na ni vykašlal snoubenec? Proč se na ni vykašlal Bůh? Kde té noci byl?
Tohle všechno jsou otázky, které se v knize objevují.
Jak se mi to četlo? Jedním dechem. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, dokud nebyl konec.
Doporučuju? Určitě!

Jediné, co mi vadilo, byly takové zvláštní myšlenkové pochody některých postav. Byly psané kurzívou a pořád samé modlitby. Což někdy působilo přitažené za vlasy a trochu fanaticky. Já jsem věřící, ale s tímto se úplně neztotožňuji. Nevím, jestli by devatenáctiletý kluk v duchu při telefonátu s Dinou mluvil s Bohem typem: "Pane, uschovej ji pod svá křídla..." Atd. Myslím, že by to šlo bez toho. Je jasné, že kniha je psaná pro věřící, kterým tohle nebude vadit, ale já sama jsem na přehnané používání slov o Bohu alergická. Podle mě už jich je tolik, že se ani nedají myslet vážně. Spíš bych řekla, že činy stačí a ta slova oplývající láskou k Bohu... těmi se mohlo šetřit. A navíc jako by zůstala viset ve vzduchu jedna věc: proč se to Dině stalo. Ono trochu z knihy vyplývá, že by to mohl být Boží trest za to, že Dinina matka měla bouřlivé mládí a než se usadila a porodila Dinu, šla na potrat. Stejně tak její matka, Diny babička (ta šla na potrat, protože unemocněla TBC a lékař měl starost, že těhotenství nepřežije). Nějaká dědičnost té viny, která Dinu postihne... Tímhle směrem uvažuje Diny matka i babička. Podle mě to je nesmysl a nikdy neuvěřím, že by se Bůh lidem mstil na dětech. Nechápu tedy, proč to postavy v knize napadá. I když možná člověk někdy musí racionalizovat a snažit se pochopit, PROČ se něco tak strašného mohlo stát.

Když jsem knihu dočetla, byla jsem moc vděčná za to, že jde o vymyšlený příběh, a že nejsem na místě Diny. Protože já fakt vůbec nevím, jak bych se zachovala, a jestli bych vůbec ještě někdy někomu mohla důvěřovat (včetně Boha). Netuším, proč se podobné násilí děje a nechápu, jak někdo může něco takového provést. A nepochopím.

Nedělní potěšení

7. prosince 2016 v 14:25 | Cuilë Turmawen |  něco pro potěšení
Neděle proběhla ve znamení barborek. Vydali jsme se pro ně do vesnice, kde bydlí manželovi rodiče. Bylo to navečer, ruce nás příjemně studily a trhali jsme třešňové větvičky, které jsme si pak v bytě dali do vázy.
Uvidíme, jestli vykvetou. Bylo by krásné mít v MegaMěstě trochu přírody. Trochu té voňavé dálky a vzpomínek na lásku, když se pod třešní v květnu líbáme. Trochu vzpomínání na trhy a na vůni skořice a cukru. Na procházky na podzim a v zimě s lucerničkou.


Miluju tyhle západy slunce a blížící se adventní šero.


Mám ráda podzimní a zimní sychravé výhledy na pole a za pole. Mimochodem, těch pár malinkých světýlek úplně vpravo nahoře, to je pěkně prosím vesnice, kde asi jednou bude stát náš domeček :-)

Tohle bylo moje největší nedělní potěšení. A jaké bylo vaše?