Říjen 2016

Úterý v Nezeleném domě

25. října 2016 v 16:22 | Cuilë Turmawen |  mé (ne)všední zážitky
Je tady úterý. Každé úterý je pro mě hodně krušné, musím totiž vstávat brzy, protože nám škola začíná v sedm ráno. Nevadilo by mi vstávat brzy. Tma, město je ponořené do lehounkého a stydlivého světla pouličních lamp, ve vzduchu to voní mlhou a spadaným listím. A kávou. Ale prostě nedokážu před o smou tak dobře fungovat. Nebo spíš můj mozek. Třeba teď už je to úplně dobré. Jen ta rána! Ta podzimní rána.Nevím, proč jsem měla sen o tom, že si zpívám Brány léta.

Dnes dopoledne se rozpršelo. Šla jsem zrovna na jógu. Víte, co je fantastické na vysoké škole? Můžete tam úplně zadarmo chodit na spoustu různých skvělých cvičení, za která vám navíc dají kredity! Tenhle semestr jsem toho využila a zapsala si ještě pilates. Moje záda mi od této doby denně děkují a za odměnu mě nebolí.
Ale je opravdu těžké vstávat brzy ráno, když prší. Nejradši bych byla v posteli, otevřela si okno a poslouchala, jak padají kapky deště na zdejší zaprášené parapety.
Donucená školou jsem si naložila asi deset knížek v knihovně a teď tiše čekají na stole, až na ně přijde řada. Přečtu je všechny, tak se nemusí bát. Minulý týden to byla Anna ze Zeleného domu. Tahle knížka mě ohromně nadchla. Jak je možné, že jsem ji nečetla už dávno? O Anně, která má tak obrovskou fantazii, že úplně ve všem vidí něco nevšedního a romantického. O Zeleném domě, který je obklopený ovocným sadem, keři, stromy a potůčkem. Ještě že je ta škola. Nebýt jí, ani bych se ke spoustě knih nedostala.
Když to beru takhle, už mi vadí mnohem míň, že pořád dělám nějaké referáty, že toho mám hodně a že v jednom kuse čtu.
Dokonce mi už nevadí ani to vstávání.
A kdo ví? Třeba v nějakém tom Zeleném domě budu jednou bydlet...


Do té doby v sobě budu pěstovat kousek Anny, který mi zpříjemní šedivé podzimní dny a šedivé tváře lidí v MegaMěstě. Moje oblíbená hra v MHD je prohlížet si lidi a hádat, kolik jim je asi let, nebo přemýšlet, jaký je jejich největší sen.
I já mám sen. A není vůbec šedivý.
Vlastně je docela možné, že je zelený a plný stromů, trávy, květin, bylinek, voňavého čerstvého vzduchu a roste v něm dům.

Hromada vzpomínek, déšť a Seifertova slova

11. října 2016 v 12:39 | Cuilë Turmawen |  mé (ne)všední zážitky
Po dlouhé době znova ve škole.
Po dlouhé době hodně unavená.
Spala bych pořád, mám nějaké zdravotní problémy a zase antibiotika.
Spala bych pořád, jen ne večer. Spala bych přes den. Protože se tak krásně spí, když prší.
Poslední rok ve škole a já mám pocit, že nic nestíhám, nezvládám. Snad bych něco zvládala, kdybych nebyla tak moc unavená. Cítím se hodně vyčerpaně, z praxe, ze seminářů, z přednášek.
To jsem si říkala, že si budu snažit poslední rok studia užít. Zatím si teda neužívám nic.
No dobře, je pár hodin, které mě baví. Z těch mám obrovskou radost.
Ale o co vlastně jde? Připravit se na život po škole.
Já už na život po škole nevěřím.

Poprchává. V hlavě mi zní tisíc melodií. Novosvětská. Priscilla Ahn, Rain. Tomáš Klus, Noe.
Včera mi dělala společnost Seifertova slova.

Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.

Vzpomínám na ty krásné slunečné podzimní dny, které jsem letos zažila. Třeba se mi to teď jenom zdá a existuje i něco jiného, než jen únava, úkoly, referáty a studovny.
Existují knihovny, do kterých chodíte jen tak, pro krásné knížky, které si budete večer číst. Zní mi to tak neuvěřitelně.
Existuje svět knih, ve kterém se můžete procházet po Narnii, Gondoru, Zapovězeném lese, Prydainu i Gorlanu. Jen ho najít. Vlastně... Já už ho našla. I já často slyším to, co jiní neslyší.

Přeji vám, ať nejste unavení. Ať nejste nemocní. Ať máte spoustu energie a síly. Ať jste veselí.
Mějte se krásně!



Tři filmy na podzimní večery, které probudí vaši fantazii!

5. října 2016 v 21:51 | Cuilë Turmawen |  něco pro potěšení
Zdravím vás!
Podzim je už tady v plné parádě. Zatímco před týdnem bylo ještě nádherné skoro-léto, teď pořád prší a prší a prší. Ulice v MegaMěstě jsou šedivé, mokré, vlastně i člověk celý je mokrý. Deštníky, teplé bundy, šály... bez toho bych teď prostě nemohla existovat. Naštěstí na mě doma čekala horká slepičí polévka, kterou mi uvařil manžel, když jsem se vracela pozdě ze školy. Úplná samozřejmost jsou pro mě čaje. Bez nich bych už tady asi nebyla. Mám sice moc ráda barevný podzim, může trochu pršet a být takové to správné anglické sychravo s hustou bílou mlhou jako z detektivky od Agathy Christie, na druhou stranu vytrvalé deště a nutnost svítit doma celý den... to už se mi tak moc nelíbí.
Takže vám přináším tipy na tři filmy, které by vás v tomto počasí mohly potěšit nebo nějak zaujmout.

1. Miss Potter: na tento film jsem narazila díky Vivi. Je to skutečně kouzelný film, který líčí životní osudy jedné z nejslavnějších spisovatelek dětských knih Beatrix Potterové. Ocitnete se ve světě plném fantazie, určitě se i dojmete. Spatříte na vlastní oči nádhernou přírodu i krásné londýnské parky a ulice. Já u tohoto filmu uvažovala o tom, co je pro mě vlastně v životě důležité. Došlo mi, že prostě venkov patří do mého srdce a že v něm bude navždycky.

2. Most do země Terabithia: můj oblíbený film. Nejde o žádnou novinku, film je starý už hodně let a má knižní předlohu. Opět se přenesete do světa, kde ožívá fantazie, všechno je možné a důležité je mít otevřenou mysl. Připravte si kapesníčky, hlavním důvodem vzniku knižní předlohy bylo pomoci dětem vyrovnat se se smrtí. A co se ještě dovíte? Že vlastně nevadí, když jste jako dítě trochu jiní než spolužáci. Taky zjistíte, že je normální, když to ve vaší rodině není úplně tak super, jak byste chtěli, a i když si s rodiči a sourozenci projdete spoustou konfliktů, stejně nejvíc záleží na tom, že se máte rádi. A pokud máte, je vyhráno.

3. Amadeus: do třetice všeho dobrého prostě musím zařadit starého dobrého a bezkonkurenčního Amadea. Geniální snímek o životě jednoho z nejslavnějších hudebníků všech dob. Tenhle film já miluji. Snažila jsem se najít nějaký další film o životě některého z hudebních skladatelů, který by ve mně vyvolal podobné nadšení, ale víte co? Žádný mě už tak nezaujal a neoslovil (a že těch filmů bylo hodně: Král tančí, Farinelli, Ve stínu Beethovena...). Amadeus je prostě film, který musí jednou za život vidět snad každý. A já bych chtěla mít tak šílený smích, jako on! :-)
A pokud nechcete přímo koukat na film, zkuste si takhle navečer pustit soundtrack.


Snad vám tyto filmy během deštivých dnů dodají trochu síly věřit ve fantazii a rozvíjet ji. Být tvořiví.
Užívejte si podzim a pokud byste věděli o dobrém filmu nebo knize, dejte mi určitě vědět!
Mějte se krásně!