Duben 2016

Když je deštivo, vařím polévku

15. dubna 2016 v 12:08 | Cuilë Turmawen |  mé (ne)všední zážitky
Když je deštivo, vařím polévku.
A taky čtu Hanu Pinknerovou.
Někdy se dívám na filmy.
Nebo jen něco čtu...
A třeba poslouchám hudbu.

Dneska jsem myslela, že bude teplo, tak jsem na praxi vyrazila jen v tenkém indiánském tričku a kožené bundě. Zbytek vyučování jsem se klepala zimou, protože ve třídě se hodně větralo.
Viděla jsem na vlastní oči čtenářskou dílnu na druhém stupni ZŠ. Jak se baví žáci o knížkách, co čtou. Jak přemýšlí.

Sama jsem rozečetla Plavovlásku od Mika Waltariho.
Když jsem o ní slyšela v souvislosti s naruralismem, napadlo mě, že to nebude nic tak hrozného (snad není nic smutnějšího než Kuře melancholik, no ne?)Ale smutné to je. Je to hodně psychologické.
Po dlouhé době to je konečně kniha, která mnou začíná prorůstat a která na mě působí.
Místy je téměř odpudivá (ano, a to říkám dokonce já chudák studentka, která musela číst Utrpení knížete Sternenhocha). Měla jsem chuť zavřít ji a nevracet se k ní, ale nedá se to. Budu to muset dočíst.


A jak napovídá název článku, tady v MegaMěstě je zrovna docela deštivo, a já přišla před chvílí celá zmrzlá a prokřehlá (ne jako v zimě, ale je to takové nepříjemné prokřehlo, které je i uvnitř vás), proto jsem si musela uvařit polévku.
Mrkvovou s brambory, kmínem a vejci.

Už se těším na víkend, co vy?
Mějte se krásně!

Už je to dobré

8. dubna 2016 v 7:27 | Cuilë Turmawen |  mé (ne)všední zážitky
Omlouvám se za minulý pesimistický článek. Teď je už konec týdne, blíží se víkend a mně je dobře. Chci to brát optimističtěji a soustředit se na to dobré, co mi škola dává...
V první řadě mě zachránila úterní večerní přednáška z literatury. Inspirovala mě, abych si poprvé za život přečetla Ibsenův Domeček pro panenky. Středeční večer jsem tedy strávila nad knížkou. Přečetla jsem ji rychle a zanechala na mě dojmy.
Včera večer jsem přečetla Filipiku proti misomusům. No... úplně to můj šálek čaje není, naštěstí je to krátké.
No a čeká mě Waltariho Plavovláska, na ni se už opravdu těším.
O víkendu má sice pršet, ale na to se taky těším. A na odpočinek. Možná s sebou z MegaMěsta vezmu karty a zahrajeme si s manželem (nikdy mě to nebavilo, ale teď začalo! Jen tak najednou!) A jestli bude ošklivo i v týdnu, konečně začneme hrát Dostihy a sázky, moji milovanou hru, kterou jsme si koupili minulý týden.
A ta nejlepší zpráva ze všech: přesně za 6 týdnů i s příštím týdnem mi končí škola a začíná zkouškové (konečně nikam nebudu muset chodit, konečně se vyspím... učení se nějak zvládne) a potom už volno a odpočinek!!!!
Dokonce začínám i věřit, že zvládnu tu hudebku a klavír!


Jak se máte vy? Jaké máte plány?
Přeji krásný víkend!

P.S. Mimochodem, teď u nás začalo pršet.

Jarní únava?

5. dubna 2016 v 14:51 | Cuilë Turmawen |  mé (ne)všední zážitky
Že se mi tohle stalo minulý rok, to bych až tak moc neřešila.
Protože to jsem měla před státnicemi, navíc mi řezali dva zuby a do toho jsme chystali svatbu. Bylo logické, že jsem byla unavená a otrávená a měla všeho plné zuby.
Ale že se mi to stalo teď, to mě překvapuje.
Bolesti hlavy, únava, vyčerpanost, chuť všechno vzdát, pocity, že tohle prostě nezvládnu. Absolutně maximální otrávenost z toho, že jsem si vybrala blbě svůj druhý studijní obor, kterým je hudební výchova. Já vím, může to znít krásně, ale je to něco příšerného a já jsem taková kráva hloupá... že jsem si ten obor vybrala (hlavně kvůli rodičům).

Momentálně mám pocity, že nic nestíhám do školy. Chodím tam ráno, vracím se pozdě večer. Sotva napsat seminárku nebo udělat úkol (to je potom skoro celý víkend zabitý) plus nepočítám přípravy na praxe (asi to mám dělat ještě někdy jindy mimo 24 hodin v 7 dnech týdnu...)

Co dál?
Jsem opravdu strašně unavená. Nezvládám. A do toho se prodává byt, ve kterém bydlím, patrně i s námi (haha), tak doufám, že se nebudu muset ze dne na den přestěhovat a že nový majitel nebude hajzl nesolidní člověk.

Máte někdo JAKÉKOLI POZITIVNÍ zážitky, prožitky... z tohoto jara? Pokud ano, neváhejte a piště komentáře!