Červenec 2015

Filmy, na které se (ne)dívat

29. července 2015 v 9:24 | Cuilë Turmawen |  mé (ne)všední zážitky
Léto je v plném proudu a večery přímo lákají k tomu, aby si člověk pustil nějaký film. Sledujete novinky, které přišly minulý rok do kin? Mě zaujaly především tři filmy.
Dva jsem už viděla, a nejsem příliš nadšená. Na třetí se chystám...

Nebudu už mluvit o dřívě zmíněných 50 odstínech šedi, které se ve všech médiích skloňovaly ve všech možných i nemožných pádech. Spíš než šedivě na mě působily růžově, něco mezi Stmíváním (nic ve zlém pro jeho fanoušky, ale výroky Christiana typu: " Nejsem pro tebe ten pravý" nebo "Měla by ses ode mě držet dál" ve mně spíš vzbuzovaly smích než nějaké erotické mrazení).

Prvním filmem, na který jsem se dlouho těšila a od něhož jsem hodně očekávala, byla Teorie všeho. V kině upoutávka působila dojmem silného příběhu nezlomné lásky, která vytrvá a vydrží všechno, stejně jako se říká ve svatebním slibu, "dokud nás smrt nerozdělí". V tomhle filmu o to tak docela nešlo. Nezklamal mě úplně, ale částečně ano. Nedokázala jsem se vžít do hlavních hrdinů a ať byl děj sebedojemnější, mě se absolutně nedotkl. Jen jsem přála hlavní hrdince ten zvrat událostí, ke kterému došlo. Nechci prozrazovat mnoho, pokud by vás film zajímal. Stále jde o film, na který jde koukat.

Poster k filmu Teorie všehoPoster k filmu Teorie všeho


Druhý film ale už překonal hranice únosnosti, alespoň co se týče mé osoby. Přitom trailer působil skvěle, měla jsem z něj i husí kůži! Zimní příběh.
Splňuje všechny důležité prvky, které mívají působivé a romantické filmy- je tam nemoc, je tam boj se smrtí, je tam dobro a je tam i zlo. Pak tam je ale spousta nelogických fantasy událostí, které jsou na škodu a dojem kazí. Výsledkem bylo to, že jsem na film koukala do půlky, napůl otráveně, potom jsem to ale už jen přeskákala do konce a zjistila jsem, že jsem o nic nepřišla. Zimní příběh jsem tedy neviděla až do konce, nedalo se to. Pokud chcete, podívejte se na to, ale pro mě to není.

Poster k filmu Zimní příběh

Nevím, jestli se mám vůbec odhodlávat k tomu pustit si film Divočina, abych nedošla k názoru, že to byla ztráta času. Sympatická "pravá blondýnka" Reese zde v upoutávce působí věrohodně, ale... Uvidím.

Pokud shrnu svoje zkušenosti s filmy tento rok, jsem zklamaná. Máte- li tip na dobrý film, napište mi ho do komentářů.
Přeji vám krásné léto, plné krásných zážitků!

Jak se cítím jako vdaná paní? Konec blogu?

19. července 2015 v 20:53 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Zdravím :-)
Asi pozorujete, že na blog moc nechodím. Popravdě teď nemám zrovna tolkienovské nebo narniovské starosti, které by ladily k designu blogu, tak radši nepíšu nic. Začínám uvažovat o tom, že bych si založila úplně nový blog, víc zaměřený k mému současnému životu- lifestyle, ženské starosti, práce, studium, vaření, móda, rodina... Ale zatím o tom jen uvažuji.

První věc, která by vás možná zajímala: jak se cítím jako vdaná paní?

V pátek to byl týden, co jsem se vdávala. Popravdě, větší změnu nepozoruji, docela mě to i zaskočilo. Celou dobu jsem měla pocit, jako by šla svatba kolem mě, pak ten den najednou utekl a teď je to minulost. Pamatuju si jen nádhernou kytici, pohádkové šaty, spoustu stresu při obřadu a potom hostinu a tančení ploužáků s... manželem :-) je to zvláštní slovo.
Teď jsme se vrátili ze svatební cesty. Na prstýnek jsem si zvykla rychle, na příjmení už hůř. Najednou přede mnou stojí jiný člověk, má mou podobu, ale je někým jiným, protože se jinak jmenuje. Asi se to těžko vysvětluje :-)

Dneska jsem ale narazila na výprodej knížek za 1 kč, tak jsem jich vzala hned 8 :-) Doufám, že si na ně najdu i čas :-)



Byla to klasika, kterou jsem tam nemohla nechat, ale i knížka Krásných paní milování, u které mě zaujala obálka.
Co se knížek týče, čeká na mě Nemilovaná od Lustiga, ke které se pořád nemůžu dostat, a brzy jí budu muset vrátit do knihovny. Tak mi držte palce, třeba to stihnu... !

Další novinky- dostala jsem se na magisterské studium, takže mám radost, stejně tak i z červeného diplomu a titulu Bc., který mohu používat. Ale stejně většina toho, co mi škola dala, je úplně něco jiného, než formalita na bílém papíře v deskách...

Nevím, co dodat.
Vlastně ano.

Momentálně můžu říct jednu podstatnou věc:

JSEM ŠŤASTNÁ!