Září 2014

Hope guides me

19. září 2014 v 10:43 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Naděje mě vede.
Je to docela příznačné pro to, co právě teď prožívám. Snažím se najít nějakou malou práci, abych jí zvládala při škole, a něco se asi objevilo. Snad to vyjde :)
Je to pro mě jako paprsek slunce. Naděje mě vede. Vede mě dnem a obzvláště nocí. ...
Půjčila jsem si citát z jednoho fiktivního dopisu, který byl použit ve filmu Příběh rytíře, a do kterého jsem se od první chvíle zamilovala. Tak tedy, dopis Williama Jocelyn s mým polopřekladem :D

http://www.jenmagazine.com/media/clean-movies/jenn/uploaded_images/knight-745600.jpg

My dearest Jocelyn,

It is strange to think,I have not seen you in a month.

I have seen the new moon,but not you.

I have seen sunsets and sunrises,but nothing of your beautiful face.

The pieces of my broken heart can pass through the eye of a needle.

I miss you like the sun misses the flower.Like the sun misses the flower in the depths of winter.

Instead of beauty to direct its light to,the heart hardens like the frozen world your absence has sent me to.

I next compete in Paris.I'll find it empty and cold if you're not there.

Hope guides me.It gets me through the day and especially the night.The hope that after you leave my sight it will not be the last time I look upon you.

With all the love that I possess...I remain yours...

The knight of your heart.

http://thecia.com.au/reviews/k/images/knight-s-tale-13.jpg

Drahá Jocelyn,
je divné pomyslet, že jsem Vás již měsíc nespatřil.
Hleděl jsem na měsíc, ale ne na Vás.
Hleděl jsem na západy a východy slunce, ale ne na Vaši nádhernou tvář.
Střepy mého zlomeného srdce by prošly uchem jehly.
Postrádám Vás, tak jako slunce postrádá květinu. Jako slunce postrádá květinu uprostřed zimy.
Místo světelného paprsku, k němuž vede Vaše krása, mé srdce tvrdne, zamrzlé, vrženo v svět bez Vaší přítomnosti.
Další turnaj bude v Pařízi. Pro mě bude pln chladu a prázdna, pokud Vás tam nespatřím.
Ale naděje mě vede. Vede mě dnem a zvlášťě nocí. Naděje, že poté, co se opět ztratíte mým zrakům, to nebude naposledy, kdy jsem Vás spatřil.

S veškerou láskou, kterou mám... Zůstávám Váš.
Rytíř Vašeho srdce.





Meč, jenž byl zlomen, hledej

15. září 2014 v 14:20 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Všechny Vás zdravím :)
Tak už jsem kompletně přestěhovaná do toho velkého betonového města, kde mám VŠ a momentálně i byt, spolu s přítelem.
Víte, je mi smutno. Po tom všem, co jsem prožila, a už se nevrátí. Po mém pokoji doma, po mojí posteli a závěsech u ní, po básničkách a obrázcích, které jsem si lepila na dlaždičky nad stolem, dokonce po Shakiře, kterou jsem měla nalepenou nad dřevěnou poličkou nade dveřmi jakožto symbol starých časů.
Chybí mi procházky za město se psem, stýská se mi po něm, ano- myslíte si asi, že jsem úplně praštěná, že mi chybí pes víc, než zbytek rodiny, ale je to tak... Pes na mě nikdy nebyl protivnej, zlej a nikdy na mě nekřičel.
Chybí mi časy, kdy jsem měla zmrzlé ruce z dlouhých procházek, tak jsem si doma udělala čaj a četla si Upírské příběhy a nebo Narnii nebo Pána prstenů a přemýšlela, jaké by to bylo procestovat Rohan.
Možná jsem divná nebo přecitlivělá, ale je mi smutno.
Víte, je mi tak smutno, že pomalu přestávám věřit ve svět ve skříni.

A déšť to smutno zvětšuje.
Přejte mi, aby to bylo brzo lepší.
Mějte se krásně :)