Srpen 2013

Zkratkou si jen zajdeš

28. srpna 2013 v 21:03 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Tak. Zkratkou si jen zajdeš. Tohle se říká v Pánu prstenů. Je to pravda?
Ráda bych si zkrátila školu. Tedy spíš dobu studia. Dojíždění. Ráda bych si zkrátila kilometry, které muím dojíždět. Ráda bych zkrátila dobu, kterou jsem na brigádě.
Ta škola mě dneska dorazila. Zjistila jsem, že si budu muset nechat odepsat všechny pěkný předměty, které jsem si zapsala, protože jsou tak blbě v rozvrhu, že bych se vrátila domů v půl 11 nebo o půlnoci. A musela bych vynechat povinné přednášky, protože se mi to kryje. Takže zase nic.
Ruská literaturo, německá literaturo, sbohem. Semináři o fantasy literatuře, detektivkách, sbohem.
Bude se mi stýskat.


Dneska byla v práci šílená nuda. Málo lidí. Otrava. Přečetla jsem celou knížku Hobiti, elfové a čarodějové od Michaela N. Stantona. Tedy- velice zajímavá knížka. Snaží se interpretovat Pána prstenů. Určitě o ní ještě napíšu něco víc, dělala jsem si z ní poznámky. Jsem jak blázen :D

A protože jsem se nudila, fotila jsem. Stavěla jsem domečky z patron. Dívala se z okna. Dočetla knížku Radosti lásky.

Mějte se krásně a nezkracujte si cestu. Protože na každém přísloví něco bude.




Srpnové čtení

27. srpna 2013 v 17:54 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Vím, už jsem nehorázně dlouho nenapsala ani řádek. Tedy, ne že bych nepsala, ale...
Je to složité. Ne, že bych neměla čas, jen ho netrávím na té obrovské pavučině zvané internet.
Tak stručně. Víkend jsem strávila s těmi nejbližšími vysoko v horách, nedaleko Moravské Třebové a Macochy, kam jsem se také podívala. Ty krásné chvíle mi připomínají jen fotky v počítači, polštářek s koněm a srdíčko na krk, které mi koupil přítel.
Dneska jsem přišla mírně utahaná z brigády. Tedy, jsem unavená z toho, že téměř nic nedělám. Prodávám lístky do muzea a když nechodí lidi, vleče se to a vleče a vleče...
Ale díky tomu mám hodně času na čtení, které jsem zanedbávala, když bylo krásné počasí a celý den volno. Vždycky je mi milejší sednout na kolo a jet někam do přírody, do lesa, do klidu. Lehnout si na deku, zaplavat si v opuštěném rybníčku a pozorovat přitom koruny stromů, které se přímo dotýkají hladiny. Člověk se cítí jinak, svobodněji. Nezáleží na tom, kolik starostí s sebou přinesl, voda ho unese, když jí uvěří a položí se na ní... Pocit k nezaplacení.


Zpět ke čtení. Chtěla bych se v dalších článcích trochu věnovat knížkám, které jsem v nedavno přečetla.
Například Sirotčinci slečny Peregrinové pro podivné děti, o němž se nedávno velice mluvilo, Láskám českých královen od Václava Horyny, protože miluju všechno, co zavání historií, hrady a rytíři, Radostem lásky od Jean Plaidy (ano, v podstatě červená knihovna, ale historická!), Textům mého života od Jaroslava Meda, Utrpení hraběte Sternenhocha od Ladislava Klímy, což je ta nejnechutnější kniha, se kterou jsem kdy měla tu čest. A jistě se najdou další, které jsem momentálně zapomněla, protože mě přestalo bavit vést si čtenářský deník.


Doufám, že vás bude čtení bavit. Čtení mých článků i čtení knih. Protože, když je takovéto počasí, kdy jen prší a je zima, co je hezčího, než si vlézt do postele s horkým čajem nebo kakaem a strávit tam krásný večer s knihou?
Snad jen večer, který může člověk strávit s milovaným člověkem.
Dobrá.
Přiznávám, že knihy nenahradí lásku.
To už je pro dnešek všechno. Mějte se krásně!