Říjen 2012

Podzimní chvíle

27. října 2012 v 18:34 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Konečně sobota a chvilka oddechu. Sice mám hodně učení, ale snažím se najít čas i na čtení. Venku byla děsná zima, dokonce u nás napadl sníh, takže se teď u čaje dívám na druhý díl Pána prstenů :)
Myslím, že už si na školu zvykám, dokonce mě i něco začíná bavit, hlavně česká literatura 19. století. Doufám, že se to ještě bude zlepšovat. Přidávám pár podzimních - zimních fotek :)



Podzimní sen

25. října 2012 v 18:33 | Cuilë Turmawen |  moje tvorba


Trvalo několik let,

než jsem dovedla otevřít oči

tiše se podívat zpět

a vědět, že svět se nezatočí…

Konečně přešlo mě stýskání

nad kapkami domu z karet na rohu,

však slyšet mého zlomeného srdce volání

nemohu.



Trvalo několik bolavých dnů

to vědomí, že každý máme jiný svět,

že náš osud je pár chudých snů

co na podzim se začínají probouzet.

Mám v sobě díru, hladový splín,

co požírá chybící něhu

kouše do nevinných kopretin

dusí je přívalem sněhu.



A v tento podzimní den

tuším, že byl jsi jen sen...


Pochmurné sobotní odpoledne

20. října 2012 v 18:05 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Procházka studenou mlhavou krajinou a potom čaj. Už dlouho mi to chybělo. Ve škole se mi pořád ještě nelíbí, ale snad se to brzo zlepší. Jediná věc, která mě baví, jsou cesty vlakem přírodou, kde se válí napadané listí, na okno klepou kapky deště a já si to všechno prohlížím v teple pohodlného kupé :) Možná ještě s knížkou v ruce... Naposled jsem si v knihovně půjčila jednu, co se jmenuje V erbu lvice a měla by být o Zdislavě z Lemberka. Mám v plánu jí o víkendu začít číst.
Dneska jsem vzala foťák a snažila jsem se trochu toho podzimu zachytit. Domů jsem se vrátila s ledovýma rukama, ale úplně spokojená a teď sedím u Doktorky Quinnové (nesmějte se mi, mám jí děsně ráda :)




Silně náročno

3. října 2012 v 20:41 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Tak.
Abych pravdu řekla, minulý i tenhle týden jsem v jednom kole a nemám čas skoro na nic. Navíc jsem v sobotu byla na brigádě, takže...
Má člověk dát na první dojmy?
Moje první pocity ve škole se dají shrnout do jedinýho slova: děsný! Nečekala jsem, že to bude tak náročný a mám dojem, že nemůžu zvládnout jedinou zkoušku nebo zápočet. Každej den čekám, kdy si někdo z učitelů všimne, že něco v látce nechápu a vyrazí mě pryč se slovy, ať už se nevracím.
Nechápu, co mě to napadlo myslet si, že to bude krásný a snadný studium.
Tak trochu z toho mám depresi. Nejradši bych se na všechno vykašlala.
Jak jsem si mohla myslet, že budeme probírat nějakou krásnou literaturu, spisovatele a tak? Pořád samý divný pitvání jazyka a nic zajímavýho...
Achjo. Doufám, že to je jenom takový období, co brzo přejde. Asi neni tak úplně normální zavřít se na záchod a brečet, aby si toho nikdo nevšiml, protože nevím, co dál.
Chybí mi všechno, co mám ráda a co nemůžu mít ve škole. Chybí mi kolo, příroda a čas na čtení. Chybí mi čas na psaní.
No, snad to vážně přejde.
Vlastně se vám omlouvám, že tady píšu takový věci. Jsem jenom šíleně zklamaná a zničená. A unavená. Přitom jsem se do školy moc těšila. Mám dojem, že jsem si to představovala jako Hurvínek válku.
Děkuju, že sem chodíte, i když nepřidávám moc nových článků. A nevím, jak to všechno dopadne, zatím nemám ani čas psát na blog... Ale rušit ho ještě nechci.


A něco pozitivního na závěr? Dneska přes den bylo krásně :) Stromy se začínají vybarvovat, všude voní spadaný listí. Čas na Narnii, Pána prstenů a horkou čokoládu.
Užívejte si podzim, je jenom jednou za rok :)
A víte co? Než začne víkend, udělám si výlet s foťákem a jestli budu mít čas, něco zveřejním tady na blog :) ZAtím se musíte spokojit s obrázky z internetu.