Září 2012

chladno...

22. září 2012 v 18:46 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Všechny vás srdečně zdravím :)
Ani kašel a rýma mi nebrání v procházkách do podzimní přírody, nicméně mě začíná bolet hlava :( V pondělí jedu poprvý na vysokou školu a trochu se toho bojím. Abych všechno našla a tak...
Jsou to docela nervy. Jestli vstanu, neujede mi autobus... vůbec se mi takové věci nechtějí řešit, ale nedá se nic dělat. Na druhou stranu se tam těším na předměty, kde se budeme učit o literatuře ;) a táák.
Tak tu teď přemýšlím nad hrnečkem horkýho čaje a vůbec si nejsem jistá, jak se můj život bude vyvíjet. Co všechno mě potká, jestli nezklamu... je to zvláštní pocit, prostě nevědět ale doufat, že to někdo ví a sleduje vaše kroky, je tu vždycky pro vás a když uděláte chybu, znovu vás zvedne ze země. Ale je tak moc těžké, důvěřovat mu, když ho vlastně ani nevidíte!
No a já nevím...
Každopádně, všechno jistě dopadne tak, jak má.
Tak za Středozem! Za Narnii!


Trošku zasněná...

13. září 2012 v 14:58 | Cuilë Turmawen |  moje tvorba

Jsi křehký sen, co jednou z rána

zaklepal na lípu pod oknama,

rozdával vůni sladkých květů

a hladil dlaně parapetů.



Dotkl se motýlů, co slétli z nebe,

rozesmál, rozplakal, utěšil, rozechvěl,

pověsil měsíc na hvězdnaté nebe

a potom přes kopce odletěl.



Byl malý kluk, co růži chtěl,

však málo lásce rozuměl,

byl odvážný i nesmělý

a bránil se být dospělý.



Ten chlapec dal by vlastní kůži,

podstoupil by mnohé boje

leč té pyšné, krásné růži

nedaroval srdce svoje.



Jsi malý kluk, co tak se smál,

až srdce moje polámal

dotkl se mých všedních dnů

a vybarvil je duhou snů.



Cítím se, jak růže ta

a princezna, co zakletá

v květu dýchá vůni včel

a ptá se: Co princ? Zapomněl??



Krásné deštivé dopoledne

12. září 2012 v 11:23 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Nevím, jak u vás, ale u nás ve městě celé ráno pršelo. Když jsem se probudila, slyšela jsem přes otevřené okno kapky deště, jak bubnují na střechy a parapety. A to se mi nechctělo věřit, že by po nádherném včerejším dni skutečně mohlo pršet. Hmm...
Nicméně si nestěžuju :) Oblékla jsem si nepromokavou bundu s kapucí a vyvenčila jsem psa. Hodně pršelo... Ulice a chodníky v parku byly celé mokré, místy se na zemi válelo listí a malé neduživé kaštany. Den jako stvořený na Narnii nebo Pána prstenů, říkala jsem si.
Ale teď už se to docela protrhalo, takže nevím, jak to dopadne s čajem a sledováním deště na okně. Ale i když bude hezky, budu ráda.


Škola mi začíná až ke konci září, takže teď jsem doma a vařím, uklízím a hospodařím doma :D Ne že bych si stěžovala... Mám čas i na čtení. Pustila jsem se do románu o Lucrezii Borgiové, o které jsem skoro nic nevěděla, a knížka se mi zatím líbí. Tedy, upřímně řečeno, jakákoliv historická knížka, která začíná "Hrad byl chladný a žena, která stála u okna a hleděla ze zasněžených vrcholků hor dolů na klášter..." se mi prostě šíleně líbí :) Jojo studené hrady, sníh, nehostinnost, déšť, velká hodovní síň- o tom prostě moc ráda čtu :) A slovní spojení "hrad byl chladný" jsem schopná číst třeba minutu a říkat si, jakou skvělou knížku jsem si zase půjčila... No nevím, jestli je to normální :D
Cesta do knihovny tento týden mě asi nemine :) A čeká mě děěěsně velká kopa prádla na žehlení, takže jsem měla v plánu zkouknout u toho jeden zajímavý film, o kterém jsem se nedávno dozvěděla, ale ještě jsem na něj neměla čas- Born of Hope. Tady je možnost podívat se na něj online, ale je to v angličtině a podotýkám, že já ho ještě neviděla, takže vlastně nevím, co vám doporučuju :) Nisméně atmosféra filmu je tolkienovská, takže si tak říkám, že by se všem fanouškům LOTR mohl líbit :)
No nic, mějte se mooc hezky v tomhle podzimním počasí :)



krásný září :)

9. září 2012 v 13:33 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Zdravím vás :)
Ano, jsem tu opravdu málo, já vím. Na to, že už začalo září.. měla bych se asi stydět, ale nestydím se :D Protože je poslední dobou tak nádherně, že nemám opravdu žádné výčitky svědomí, když strávím celé odpoledne v krásné krajině na kole s milovanou osobou vedle sebe ;-)
Dřív jsem se těšila na studený mlhavý podzim, ale teď... už by se nedalo jezdit na kole, a já jsem se do kola vysloveně zamilovala. A když jezdím voňavými lesy, krajinkou kolem řeky plnou obrovských květin s růžovými květy, podél zoraných políček nebo pastvin, kde odpočívají krávy, ovce, nebo koně... cítím se šťastná. Ne tak trochu šťastná, jako když se něco výjimečnýho povede, ale definitivně šťastná, jako by to proměnilo celý můj život :)
Zjistila jsem, že opravdu miluju přírodu. A těším se na krásný barevný listí, horký čaje a hřejivý plamínky svíček. Na knížky, nějaký ten film a na Narnii. Na Pána prstenů. Na horkou čokoládu nebo kakao a taky na pouštění draků, na příběhy a na topinky (tohle mi připomíná totiž tu chvilku, kdy Lucinka poprvé v lese potká pana Tumnuse :)
Úspěšně jsem se zapsala ke studiu na pedagogické fakultě a doufám, že budu všechno zvládat, protože budu denně dojíždět a asi to bude náročnější. Ale na studium se těším, i když začínáme až na konci září. Aspoň mám ještě chviličku jezdit na kole a kochat se krajinou. A taky za ní děkovat, za všechno, co mám a co si nezasloužím.
Mějte se krásně a užívejte si slunečný podzim :)