Kořením lásky je touha po nesmrtelných zásluhách

1. srpna 2012 v 12:40 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Jak napovídá název, zase už se nepohybuju jenom v reálném světě.
Včerejší návštěva knihovny udělala své... a já právě čtu Dona Quijota (převyprávěného od Jaromíra Johna). Zatím mi to připadá jako naprosto náherná knížka. Je plná krásných středověkých výrazů, ačkoliv je hodně aktualizovaná, aby byla blízká lidem našeho století :D

Don Quijote je obrovský snílek. Vytvoří si vlastní svět a je v něm neskutečně šťastný. Šťastný do té míry, jak jen může být šťastný člověk, co jakožto rytíř denně nasazuje život v zájmu dobra a cti. Svět plný hrdých rytířů, statečně bojujících ve jménu sladké paní svého srdce, existuje jen v hlavě Dona Quijita. Ostatní se mu vysmívají a nechápou ho.
Ale je možné vysmát se tak ušlechtilému srdci? Tak velkým příběhům a zářivým ideálům? Já myslím že ne.
Navíc jsem přesvědčená, že každý z nás se občas cítí jako takový Don Quijote.

Jsem teprve na začátku knihy, ale stejně jsem se rozhodla vybrat vám pár vět, které mě dnes zaujaly. Týkají se lásky našeho rytíře k selce, kterou viděl párkrát a která se v jeho hlavě stala sličnou a ušlechtilou paní se vznešeným jménem Dulcinea.

" Z lásky k Dulcinei vypučely nejvyšší ideály lidstva a snaha po jejich uskutečnění, neboť kořením lásky je touha po nesmrtelných zásluhách. Ten, kdo šťastně miluje, zachovává se na světě a zanechá své živé ideály ve svých dětech. Kdo miluje nešťastně, musí po sobě zanechat slávu, nechce- li, aby jeho činy upadly do nicoty zapomenutí. Takový je člověk!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rosie Rosie | Web | 4. srpna 2012 v 18:14 | Reagovat

Přemýšlím, jestli jsem tuhle knížku četla, nebo jestli jsme se o ní jen učili na gymplu :) Quijote mi vždycky připadal jako docela smutná postava...
PS: Krásná fotka!

2 Clarett Clarett | Web | 6. srpna 2012 v 7:26 | Reagovat

jéje, to je hezký, že má na Quijota taky někdo tenhle názor! Mně je to nesmírně sympatický - a zvlášť teď, po deseti dnech, kdy jsem si přesně na tohle naprosto vážně hrála; běhala po lesích v rouchu mudrce po boku lidí v kroužkovkách, prošívkách, co neváhají nasadit pro tvé bezpečí vlastní život :)))...

3 Ænag Ænag | Web | 6. srpna 2012 v 15:18 | Reagovat

Don Quijota (od Cervantesese) jsem měla jako povinnou četbu, ale nedočetla jsem to, možná jsem ještě moc malá. Ty věty jsou moc pěkně vybrané...:) Přeji krásné čtení

4 Evča Evča | Web | 6. srpna 2012 v 20:59 | Reagovat

[1]: Děkuju :) Je to takový smutný rytíř, no..

[2]: věřím že to bylo krásný :) Jak řekl Picasso: Všechno, co si dokážete představit, je skutečné :)

[3]: :) Na knížkách je krásný právě to, že když se ti těžce čtou, můžeš je odložit a ony na tebe počkají :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama