Srpen 2012

Sedmá elegie: Karině

28. srpna 2012 v 18:15 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Nu, léto pomaličku končí. S blížící se školou to nevidím tak tragicky, čeká mě vš a těším se na přednášky i nové lidi ve škole :) Občas si najdu chvilku na básničky.
Víte, nikdy jsem nebyla ten typ, co by už na základní škole nadšeně četl poezii, ale časem jsem se k tomu tak nějak dopracovala. Momentálně u mě vede Jiří Orten. Měl moc těžký život, a jeho tvorba je trochu dekadentní, ale kupodivu mi to vůbec nevadí... Jeho slova mají totiž atmosféru.
A Orten mi dovede zlepšit náladu, udělat z obyčejného dne něco nevšedního. Ano, většina lidí asi nebude nadšeně číst právě Ortena. Ačkoliv...
Sedmá elegie mě zaujala, už když jsme si jí povinně předčítali na gymplu. Nedávno jsem si na ní vzpomněla a našla jsem jí na inernetu. Jestli máte náladu, můžete si jí celou přečíst tady.

Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu
tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý,
že ve své mladosti podobám se již králi
zašlého království. Vy jste přec věděla,
co křídel chybí nám k rozletu anděla,
jak krví smějeme se a jak krví pláčem.
Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem.
(...)

http://stastnyblog.files.wordpress.com/2011/03/sleeping-beauty-l.jpg



Občas...

24. srpna 2012 v 9:52 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Zdravím vás! :) Po dlouhé době...
Moc se omlouvám, že mám tak málo času na nové články, ale nedá se nic dělat. Víte, dokud je léto, mám většinou přes den spoustu práce doma nebo na chalupě, a navečer vyrazím k rybníku nebo na kolo s jedním moc důležitým člověkem a nedá se nic dělat, být s ním je pro mě zkrátka důležitější, než milion dalších věcí na světě ;-)
Můj letní den většinou začíná tak, že vstanu kolem půl 8 a jdu se psem. Taky často zavařuju ovoce, které je teď všude :D Práce na chalupě je někdy únavná a trochu otravná, třeba velkej úklid, nebo dlouhodobější pobyt na záhonech, ale víte co? Stojí to za tu chvíli, kdy si sednete na verandu a podíváte se před sebe do koruny stromu, kde zapadá slunce. A vy cítíte zvláštní klid, který nenajdete nikde ve městě.


Nemám moc času na čtení, takže hodně zvažuju, co číst budu a co ne a čtu jenom to, co se mi opravdu líbí. Teď o prázdninách to byla Božská komedie, Canterburské povídky, Bídníci, Don Quijote... A občas nějaká povídka, fantasy příběh, jistě to znáte. Nesmím ani zapomenout na Ortenovy verše, které mi dělají společnost už dlouho (např. Ohnice), nebo na Emily Dickensonovou.
Momentálně jsem se s chutí pustila do Vejce a já od Betty MacDonaldové a řeknu vám, že to je skvělá kniha, která se ohromně dobře čte, je humorná a psaná s nadsázkou a zároveň líčí skutečný autorčin život na slepičí farmě. Pokud hledáte na zbytek léta něco oddechového, u čeho se zasmějete, podívejte se na tuhle knížku. A pak třeba napiště komentář, jak se vám líbila :)

Kromě čtení jsem začala taky psát nový příběh, ale jaksi zjišťuju už na začátku, že mě moc nebaví, protože mám dojem, že dialogy mezi postavami jsou "umělé", a celý je to takový spíš nepovedený. Chtěla bych mít z psaní radost a ne tohle. Možná krize. Možná se ke psaní nehodím.
Máte s tím nějaké zkušenosti? Taky se vám dlouho nedaří nic kloudného napsat? I několik měsíců?
Nu, už se pomalu rozloučím. A podotýkám, že nezapomínám ani na Pána prstenů, Narnii nebo Hraničářova učně :)
Mějte se hezky a užívejte si léto (a to i v případě, že máte nějakou brigádu- prostě si najděte chvilku nerušeného odpočinku), než začne škola (jestli tam chodíte).


Kdo tě bude milovat? Kdo bude bojovat?

6. srpna 2012 v 21:16 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Docela náhodou jsem objevila zpěvačku Birdy. Poprvé jsem od ní slyšela písničku People help the people a hodně mě zaujala.
Další její písnička, kterou jsem zatím slyšela, je Skinny love. Líbí se mi i ten videoklip. Birdy není typická zpěvačka s rudou rtěnkou, zmalovanýma očima, která by se kroutila před kamerou v podprsence za doprovodu naprosto neoriginální hudby s tupým textem, když to musím říct takhle :D
Text Skinny love se mi líbí, ale je takový zvláštně smutný, je něčím, co mě chytá za srdce a přitom mi svým způsobem dodává naději a odvahu. Naději, že bude líp a odvahu bojovat, vydržet.
Birdy mi trošku připomíná Reginu Spektor.
A přiznávám se, v tom klipu vnímám něco maličko narniovskýho, ačkoliv nedokážu vyjádřit, co. Zdá se mi taky, že je v něm určitá svoboda a možnost jít vlastní cestou.
Přes to všechno, tyhle písničky jsou pro mě jako bonboniéra. Líbí se mi, vtahují mě do jiného světa, ale nedokázala bych je poslouchat celý den, aniž bych se nepřejedla jejich smutnou atmosférou, kterou nedokážu popsat. Možná to budete hodnotit úplně jinak...
Myslím si, že je to písnička, která by vám mohla trochu zpříjemnit večer plný deště, mokrých střech, studených rybníků a šedivé oblohy. Mějte se krásně a doufám, že vás zaujme jako mě. Nebo aspoň maličko :)


Kořením lásky je touha po nesmrtelných zásluhách

1. srpna 2012 v 12:40 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Jak napovídá název, zase už se nepohybuju jenom v reálném světě.
Včerejší návštěva knihovny udělala své... a já právě čtu Dona Quijota (převyprávěného od Jaromíra Johna). Zatím mi to připadá jako naprosto náherná knížka. Je plná krásných středověkých výrazů, ačkoliv je hodně aktualizovaná, aby byla blízká lidem našeho století :D

Don Quijote je obrovský snílek. Vytvoří si vlastní svět a je v něm neskutečně šťastný. Šťastný do té míry, jak jen může být šťastný člověk, co jakožto rytíř denně nasazuje život v zájmu dobra a cti. Svět plný hrdých rytířů, statečně bojujících ve jménu sladké paní svého srdce, existuje jen v hlavě Dona Quijita. Ostatní se mu vysmívají a nechápou ho.
Ale je možné vysmát se tak ušlechtilému srdci? Tak velkým příběhům a zářivým ideálům? Já myslím že ne.
Navíc jsem přesvědčená, že každý z nás se občas cítí jako takový Don Quijote.

Jsem teprve na začátku knihy, ale stejně jsem se rozhodla vybrat vám pár vět, které mě dnes zaujaly. Týkají se lásky našeho rytíře k selce, kterou viděl párkrát a která se v jeho hlavě stala sličnou a ušlechtilou paní se vznešeným jménem Dulcinea.

" Z lásky k Dulcinei vypučely nejvyšší ideály lidstva a snaha po jejich uskutečnění, neboť kořením lásky je touha po nesmrtelných zásluhách. Ten, kdo šťastně miluje, zachovává se na světě a zanechá své živé ideály ve svých dětech. Kdo miluje nešťastně, musí po sobě zanechat slávu, nechce- li, aby jeho činy upadly do nicoty zapomenutí. Takový je člověk!"