Červen 2012

Maličký...

19. června 2012 v 12:53 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Maličký... Přesně takto Safira nazývá Eragona :) A já momentálně čtu Inheritanci, když mám přestávku v učení. Čeká mě totiž zkouška z Dějin filozofie a to není žádná sranda. Dneska ráno jsem to už chtěla vzdát. To se nemůžu naučit, ani přečíst tu šílenou literaturu. Ale dneska jsem se prokousala zbytkem Thomase Hobbese, no šílenost, takže ta Monadologie, kterou čtu teď, je docela milá a nenáročná :D

Co se Inheritance týče, už jsem za půlkou. Eragon právě zjistil své jméno. A já si tak říkala, že bych taky chtěla znát své skutečné jméno. Jméno, které by vyjádřilo, jaká jsem, kdo jsem. Těžko se to říká, ale ideály jsou jenom ideály a bláhové sny, když je člověk nedokáže naplnit.
Touha po statečnosti a odvaze je v osvětlení všedních dnů jen obyčejná touha, iluze, přání. Když voláte "Za čest a slávu!", je to jen obyčejný výkřik, pokud nepromění váš život. To můžete zvolat cokoliv jiného. Nechápu, jaký to má smysl, milovat velkolepé citáty a hesla, když se jimi člověk neřídí.
I zloděj může mít nad dveřmi napsáno "Nebát se a nekrást." To, že někdo nalezne zvláštni zalíbení v krásných básních a textech s hlubokým smyslem nic nevypovídá o jeho osobnosti. Vždyť on jejich smysl nemusí vůbec chápat!
Pokud s čímkoliv, co jsem napsala, nesouhlasíte, prosím- pište, diskutujte. Námitky se nezamítají.

Omlouvám se za dnešní neuspořádaný projev myšlenek. Nemůžu si pomoct. Jsem mimořádně smutná, zklamaná a znechucená. Původně jsem dneska nechtěla ani vylézt z postele. Víte, když se zahrabu do peřin, připadám si podivně chráněná a v bezpečí.
Každopádně doufám, že tenhle téměř zármutek za nějaký čas přejde. Nic nebolí věčně. Ani srdce ne.


Poděkovat za naději

15. června 2012 v 10:23 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Moji milí, vím, že jsem se už dlouho neozvala.
Abych tak stručně shrnula, co je u mě nového: přijímačky jsou za mnou. Jestli úspěšně, to zatím nevím a ještě dlouho vědět nebudu. Ale i tak doufám, že jsem udělala, co bylo v mých silách.
Kromě toho ale momentálně nemám nejlepší náladu. Tedy, dnes mi je zatím dobře. Kdo mě dobře zná, tuší pravý důvod. Nechci si stěžovat, opravdu ne. Myslím, že mám vše, co je možné mít. Akorát to srdce... to si tak nějak dělá, co chce.
To je ten naprosto nehraničářský a nenarnijský důvod, proč jsem si dnes ráno naložila velký úklid, učení a mám v plánu žehlit a hrát na housle, a taky jít do knihovny a číst Inheritanci... Zkrátka všechno možné, jen se neustále zaměstnávat, abych neměla tolik příležitostí opět zkoumat sama sebe, svůj smutek, své pocity a to, zda jsem se v té záležitosti rozhodla dobře nebo ne, popřípadě nechtít měnit své rozhodnutí...
Ještě včera jsem se byla schopná jen procházet venku a přemýšlet, že jsem ztratila veškeré naděje a iluze, které jsem si během asi čtrnácti dní udělala. Večer jsem ležela na posteli a drnkala si na kytaru. Většinou to znělo dost strašně a disharmonicky, ale kupodivu mě to pomáhalo. Nakonec jsem se rozhodla přečíst další část Inheritance.


Mám ráda Inheritanci. Mám ráda Odkaz dračích jezdců. Mám ráda Paoliniho. Mám ráda Rorana a Katrinu. Dojímá mě, jaký spolu ti dva mají vztah, jak se on vrací z boje, vidí ji unavenou, tak se nabídne, že to prádlo vypere za ní. Nu, nabídne... vysloveně jí přikáže, aby si odpočinula. Nedá na její námitky, že se nehodí, aby muž dělal tuhle práci, co tomu řeknou ostatní. On jí říká: je mi jedno, co si kdo myslí. Vzal jsem si tebe, a ne je.
Nedovedu pokračovat ve čtení, aniž by se tím nezvětšoval můj smutek...
Musím ale ihned dodat, že dnešní den je zatím pěkný. Takže teď mi nezbývá než si naložit další práci, nebo jít do té knihovny.
Možná se ptáte, proč jsem článek nazvala Poděkovat za naději. Asi před rokem, nebo ještě dříve, jsem se obrovsky nadchla pro Pána prstenů (a to mi vydrželo). Znáte tu část, kdy Éowyn přijde do Domu uzdravování, je nešťastná, ale potkává Faramira a začíná nalézat radost ze života? Nalézá novou naději. Aspoň tak to já cítím. A myslím si, že i za naději je třeba děkovat :) Tedy v mém případě určitě :D

Jak se máte vy? Škola pomalu končí, prázdniny se blíží...
Doufám, že na vás nejsou všichni okolo moc nároční... Nu a přeju krásný víkend :)


Věř pláštěnce!

4. června 2012 v 12:46 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Zdravím :)
Jak název napovídá, skutečně jsem se zase ponořila do Hraničářova učně, ačkoliv mě za dva dny čekají přijímačky... Na svou obranu dodávám, že se vážně snažím pilně připravit ;-)
Poslední díl Hraničářova učně, Ztracené příběhy, je stejně úžasný jako všechny ostatní, možná o to lepší, že je poslední... Je to zvláštní pocit, číst poslední knžku HU. Jasně že se je můžu přečíst znova, ale už to nebude nikdy takový... :(
A kromě HU jsem taky rozečetla Inheritanci, ale dochází mi, že jsem skoro všechno zapomněla, to je tak když se pak člověk šíleně diví, že Brisingr se jmenuje Eragonův meč, že :D Naštěstí je hodně věcí připomenuto, takže doufám, že za chvilku budu v obraze ;-)
Nu, kromě toho mám dneska perfektní náladu... Udělala jsem vážně těžký test z psychologie na dvojku. Jediné, co mi kazí radost, je spousta učení, které na mě čeká v pokojíku.
Tak doufám, že si skoro léto užíváte a nemáte tolik starostí jako já. Pro lepší náladu přidávám svojí nejoblíbenější skladbu ze soundtracku složenému ke knize HU.
Mějte se krásně!
Cuilë Turmawen