Květen 2012

Fantazie je důležitější než znalosti!

28. května 2012 v 18:40 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Tedy, řeknu vám, kéž by všichni zastávali Einsteinovy názory!
K čemu mi bude, že si do hlavy nacpu x znalostí. Nejdůležitější je fantazie, kreativita a nový nápady.
Ale nedá se nic dělat. Termíny přijímaček se mi blíží a já většinu dne ztratím nad učením. A nad naučnými knihami. Taková typická kniha většinou zabere spoustu prostoru a papíru, její formát je srovnatelný s Inheritancí, ale její obsah nikoliv :D Táák, teď přiznávám, že mi pod tou studijní literaturou skutečně leží jedna Inheritance ;-) Ale ještě jsem neměla odvahu jí otevřít. Asi mě pohltí a já teď nemůžu řešit jenom Eragona, protože chci u přijímaček působit jako normální člověk :D
Nemyslím skoro na nic jinýho, než na tu školu, že až nevím, čím ten nově objevený prostor v hlavě zaplním, až budou prázdniny :D i když, musím uznat, že mě napadá spousta věcí ;-)
Nedávno jsem se dívala na Prvního rytíře, což je takový film o králi Artušovi, který se mi skutečně líbil. Jediné, co mi vadilo, byl Richard Gere v roli Lancelota, ale uznávám, že ten chlap vážně nemůže za to, jak vypadá. Mně se jako Lancelot nelíbil. A uvažovala jsem, jak bych si vlastně Lancelota představovala, a pořád se mi v hlavě objevoval obličej Aragorna :D



Tedy, nebyl to typický artušovský příběh, kde je Guinevera vysloveně nevěrná. V tomhle filmu svého staršího manžela Artuše skutečně miluje, ale jaksi více rozumem. V myšlenkách se pořád vrací k Lancelotovi, který jí už několikrát zachránil. Ze začátku mu šlo jen o flirt, později se do ní zamiloval. Když se v něm probudí to nejlepší, rozhodne se odjet pryč, od dvora, kde se stal jedním z rytířů Kulatého stolu.
Naneštěstí, při soukromém loučení se Guinevera s Lancelotem políbí a Artuš je při tom přistihne. A ještě nešťastnější je, že Lancelot královnu líbal jako o život ( dokonce bych řekla, že si dvojice málem zdeformovala obličeje :D
Samozřejmě děj je mnohem složitější a vystupuje tu taky proradný rytíř, který opustil Kulatý stůl a chce získat Artušův hrad Camelot...
Závěr příběhu mě překvapil. Myslím, že to je povedené zpracování artušovské legendy.
Rozloučím se s vámi citátem z filmu, který pronesl Artuš.

"To, co považujeme za správné a dobré buď je správné a dobré pro všechny děti Boží, nebo jsme jen dalším loupeživým kmenem."

Picture of Sean Connery as King Arthur from First Knight High Quality Photo C15263

Já u pramene jsem a žízní hynu

19. května 2012 v 20:24 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Všechny vás opět zdravím :)
Je to složité, všechno je tak složité. Život mi připadá čím dál víc složitější... Není to jako na počítači, kde kde je ikonka Možnosti usnadnění. Všechno se totiž komplikuje a neexistuje jednoduchá cesta. To mi připomnělo jednu pohádku, kterou dávali nedávno v televizi, kde mluvící bělouš princovi opakoval, že do pekla vede cesta přímo (nebo něco v tom smyslu- zkrátka že ta nejjednodušší cesta bývá ta nejhorší...) Ale kdo se v tom všem má vyznat?


Každopádně, dneska byl hezký den, i když jsem ho z poloviny strávila ve škole na přednášce a pak ve vlaku. Páni. Nikdy mi nedošlo, že cesta vlakem v přírodě je tak krásná! Všude zeleň, lesy s potůčky, rybníčky, na polích bažanti a čápi, v brázdách rašící zelené rostlinky, to všechno se střídá se sytě žlutou, jak kvete řepka. (Já samozřejmě chápu, že to má i spoustu nevýhod, jako alergie a tak... ale řekněte- nefascinuje vás ta jarní příroda?)
Místy vlak míjel fialové kvítky a já jsem přesvědčená, že to byl vřes.
Ano, Holmes by tohle moje vyprávění okamžitě utnul a mírně kousavým tónem by řekl: "Stačí. Pochopil jsem, že jste jel domů vlakem, Watsone." Nu, a přesně tak to bylo.
Taky jsem dneska neodolala a koupila si v Levných knihách knížečku básní od Villona. A první balada začíná právě takto:

Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám...
...
srdečně přijat, každým odmítán.

Uznávám, že to není zrovna veselé, ale pokud jde o verše, absolutně si nevšímám smutku nebo veselosti (a sama mám tendence psát hluboce depresivně, ačkoliv jsem uvnitř šťastná a spokojená...)
Víte, jak stárnu (v létě mi bude neskutečných 20 let), začínám se dívat zpět na svůj život. A chtěla bych se dožít toho, že si jednou řeknu: Nebylo to snadný, ale musím uznat, že všechno bylo tak, jak být mělo.
A už si to kolikrát říkám. Žasnu, kolik perfektních věcí se mi přihodilo a že jsem si je nezasloužila. A to vůbec nemluvím o tom, že mám psa a zítra pojedu na koně. Prostě všeobecně vzato...


Tááák, abych shrnula tohle celé zamotané nesouvislé přemýšlení (jako obyvkle ;)- nemůžu si pomoct, ale... Nemůžu mít všechno roztříděné a přesně uspořádané, tak bych asi nedokázala přežít. Někdy potřebuju mírně umělecký chaos. Trochu.
Dnešek byl hezký. Za chvilku asi vytáhnu několik papírů s učením, přečtu si pár řádků, začnou se mi zavírat oči... Nemůžu se dočkat, až budu mít za sebou ty přijímačky. A pak... Pak? Kdo ví... Možná mě čeká zklamání. Ale i tak existuje možnost, že se jednoho dne ohlédnu a řeknu si: mělo to tak být a bylo to tak dobře.
Přeju vám krásnou neděli ;-)
Cuilë Turmawen

Nejkrásnější pohled na svět...

14. května 2012 v 14:30 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Zdravím ;-)
Přiznávám se, že mám teď málo času, kvůli blížícím se přijímačkám a zkouškám... Jak to tak vidím, následující měsíc strávím zahrabaná v knížkách (ne že by to znělo zas tak hrozně :D ale s lítostí oznamuji, že zmíněnými knihami nebude ani Pán prstenů, Hraničářův učeň nebo Inheritance, ale Komenský, Jirásek a podobní. A budu zkoumat historii svého rodiště :D Ale to opravdu není můj nápad, jen požadavek k přijímačkám.

Navzdory tomu všemu byl včera jeden z nejhezčích dnů mého života, protože jsem měla tu čest strávit ho na koňském hřbetě. Jízda na koni je tak fantastická věc! A já včera jela historicky poprvé sama!! Tedy, trochu jsem ztuhla strachy, když kůň zrychlil a já tušila, že bych ho měla nějak zpomalit tím, že přitáhnu otěže, ale nikdo mi neřekl, co vlastně mám dělat, ačkoliv s jízdou na koni nemám absolutně žádné zkušenosti, kromě toho že jsem viděla Zaříkávače koní :D
Po kátkém mírně naléhavém přemlouvání z mé strany (No tak, koníčku, brzdi trochu...) a citlivém přitažení otěží se kůň přeci jen zastavil, ačkoliv to teda vážně nebyl žádný hraničářský vycvičený kůň. A potom se rozhodl, že se napase a otěže ani paty s ním nehnuly :D

V každém případě to ale bylo skvělé a tak nepopsatelné! Volnost, harmonie, svoboda... Do včerejšího dne jsem jen snila, jaké by to bylo jet na koni (kromě poutí, kde vám ho drží za uzdu). A musím říct, je to perfektní.
Nu, a také se nedivím, že Will a Halt své hraničářské koně rozmazlují ;-)


Nevšední

8. května 2012 v 16:28 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Všem hraničářům hrdě oznamuji, že jsem včera před půlnocí dočetla desátý díl Hraničářova učně ;-) A pomaličku se chystám na jedenáctý, ačkoliv si uvědomuji, že už je to vlastně to poslední, co se ještě dozvím o tomto příběhu...
Nu, co se dá dělat.
Většinu dne se učím, a poslední dobou mě to absolutně nebaví a měla jsem problémy donutit se k tomu. Už se nemůžu dočkat, až budu mít přijímačky za sebou.
Zítra se chystám do knihovny, ale na beletrii to nevidím. Spíš nějakou odbornou literaturu :(
Ale i tak je venku hezky, že? Nejspíš si ještě dneska udělám malý výlet na kole. A pak mě čeká zase učení...
Doufám, že jste na tom líp, než já, a máte víc času na to, co vám baví. Jestli ano, upřímně vám to přeju. Jestli ne, může vám být aspoň malou i když nedostatečnou útěchou, že netrpíte sami.
Přeju krásný zbytek volného slunečného dne ;-)
Cuilë Turmawen




Byl opět večer... druhý máj...

2. května 2012 v 13:08 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Včera jsem poprvé vyrazila na kolo :) Sice až navečer, aby bylo trochu chladněji, ale bylo to perfektní. Zastavila jsem u jednoho opuštěného hladkého jezera v křovích stinných a všude kolem sladce kvetly stromy. Nakonec jsem si včera pustila Máj. Ten příběh v knižní podobě miluju a film se mi před několika lety vůbec nelíbil, nicméně když jsem se na něj včera dívala, uchvátila mě ta hudba a příroda! Kromě jisté vyjímky zpracovaného intermezza (toho s mrtvolkami :D A samozřejmě, na prvního máje si čtu klasický Máj, až někdy do půlnoci.
Takže teď si v přestávkách mezi učením pouštím soundtrack k Máji.
A co vy? Máte rádi Máj? Líbí se vám víc knížka nebo film?