Březen 2012

Well it's raining...

31. března 2012 v 18:09 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Dnešní sychravý den mi silně připomíná písničku od Priscilly Ahn-Rain.


Nemůžu říct, že nemám ráda déšť. Neumím si představit život bez lehkého anglického mrholení a voňavého mokrého vzduchu. Někdy voní tak zvláštně, že vím jistě, že mi připomíná něco hodně dávného a krásného, ale nemohu si vzpomenout, co. Možná studená vlhká rána, když se vyleze ze stanu a boty jsou nasáklé vodou. Možná osvěžující déšť po dlouhém parném dni, který se smíchal s vůní čerstvě posečené trávy. Možná všechno dohromady a přece něco nepopsatelného.
Táákže, abych vynechala zbytečné metafory a vyjádřila se stručně a jasně: PRŠÍ.
Teď ještě musím něco dodělat, a pak si budu u hrnečku horkého čaje číst Hraničářova učně, poslouchat k tomu soundtrack a broukat něco o "průzračných prstech deště křísících zemdlenou zemi".
Přeji vám všem krásnou, i když trochu šedivou sobotu :-)


Proč neumí moje nejoblíbenější postava z Pána prstenů vařit?

29. března 2012 v 14:19 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Jako titulek mě nanapadlo nic jiného. Uvažovala jsem totiž nad tím, že jsem se během posledních několika měsíců zlepšila ve vaření (protože vařím každý den), co je ale nejdůležitější, už mi to nepřipadá jako strašná povinnost, která je nudná a zodpovědná, když má někdo tak náročné strávníky, jako je naše rodina. Zrovna dneska jsem dělala vepřové na víně, kdyby vás to čistě náhodou zajímalo :D

A protože mě začalo vaření bavit, zkouším nové recepty, třeba müsli, které je výborné a úplně jednoduché- smíchá se půl kila ovesných vloček a jedno salko, přidají se oříšky, rozinky, kokosové plátky, kandované ovoce, strouhaná čokoláda... to všechno se promíchá a peče při 100 C na vymazaném plechu asi 20 minut, podle potřeby, občas to chce promíchat, aby se to nepřipálilo. Určitě to vyzkoušejte, na tom se nedá nic pokazit a přitom to chutná moc dobře.


Takže jsem vařila, četla u toho Rozum a cit, tu knížku jsem si koupila zrovna včera, spolu s Opatstvím Northanger a Pýchou a předsudkem, protože mám Jane Austenovou vážně ráda, tyhle tři knížky považuji za to nejlepší, co napsala, a taky je teď mají v Kanzelsbergeru zlevněné, takže mě jedna vyšla asi na 116 Kč. I když mají šíleně kýčovité obálky a ty slečny na nich slibují úplně jiný druh literatury... nebo mi to tak připadá. Opět jsem kritická k obálce knížky. Nevím. Buď to je jenom můj problém, nebo některá vydavatelství při navrhování obalů knih ztrácí soudnost a naprosto nepřihlíží k obsahu knížky. Pro mě je to prohřešek asi tak velký, jako by byl na Sonetech Shakespeara Tom a Jerry. Nechci být zbytečně kritická, opravdu ne...

Abych se oklikou vrátila k titulku článku :D Proč myslíte, že v extended edition neumí Éowyn vařit? Pána prstenů jsem četla asi dvakrát, a nenarazila jsem tam na jedinou zmínku o něčem takovém. Opravte mě, jestli se pletu. Takže jsem došla k závěru, že je to jenom výmysl nějakého tvůrce filmu, kterému přišlo, že meč a vařečka jsou moc i na štítonošku. Musím vám ale říct, že je to nepochybně nejvtipnější scéna a škoda, že není ve filmu. Možná je jejím účelem zušlechtit dokonalou postavu Aragrona (jako by to bylo nutné!!). Uznejte, že je neskutečně roztomilý, jak se jí nechce dotknout a tak předstírá, že je polévka poživatelná. A touto scénou se s vámi rozloučím. Podívejte se na komentáře pod videem, rozhodně stojí za to ;-)


I cesta je někdy cíl

27. března 2012 v 9:56 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Každé ráno neskutečně trpím tou šílenou zimou, vždycky když vstávám po páté a nemůžu se vyhrabat z postele. Vyjdu z domu a začnu se třást ještě víc. Přitom to je otázka několika hodin, než se oteplí a odpoledne se potom dá chodit jen v mikině... Nechápu tohle počasí.
Před chvilkou jsem si udělala snídani a k tomusi našla slova na dnešní den v knížečce Vlídná povzbuzení na každý den. Vždycky to začíná citátem nějaké slavné osobnosti, ať už Havel, Čapek, Akvinský, Kafka, Dumas, Balzac až po citáty z Bible. Dnes jsem si přečetla- "Ve velkých věcech i chtít znamená dost." Propertius (římský básník, 50- 15 př. n. l.). V textu se objevuje starozákonního Kazatele: "Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas."
Několik dalších vět se pokouší blíže vysvětlit úryvky a celá stránka je zakončena tučným shrnutím a radou, o co se dnes máme snažit.

Pokusím se dnes mít radost ze života, i když plody mnohých mých činností jsou v nedohlednu. I cesta je někdy cíl.


Mnohdy si neuvědomuju, že nevím, jak co dopadne. Čekám, že když budu postupovat podle nějakého "návodu"- rad, doporučení a zkušeností, výsledek bude takový, jaký čekám. Je ale možné, že to, co pokládám za výsledek, je jen začátek a že výsledek přijde třeba až za několik let? Život není jako kuchařka, kdy se vám podle receptu podaří vytvořit jídlo, které bude vypadat jakoto na obrázku.
Takže dneska se pokusím radovat se ze všech maličkostí, které se objeví a nestresovat se školou, přijímačkama a spoustou dalších věcí. Být trochu trpělivější (s tím mám hodně velký problém- všechno bych měla nejradši hned). A najdu si čas na psaní, aspoň chviličku.


Přeji vám to samé- abyste si dnešek užili bez zbytečného stresování. Venku je krásně a příroda se probouzí. Existuje spousta důvodů, proč právě dnešek bude neopakovatelný :-)
Cuilë Turmawen

About the world behind the window

24. března 2012 v 21:57 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Dneska byl skutečně náročný den. Vstávala jsem ve třičtvrtě na šest (!!!) kvůli brigádě. Za hodinku jsem to sfoukla a bráška celé rodině připravil snídani ve stylu švédského stolu, takže jsem se neskutečně nacpala šunkou, sýrem a tmavými rohlíky... Spolu s tmavým čajem s cukrem a citronem to nemělo chybu. Dále na mě čekal úklid doma. Divím se, jak jsem stihla všechno, co jsem chtěla- ještě výpisky z didaktiky a hraní na housle kvůli přijímačkám.
Na chalupě jsem hrabala listí a bylo to vážně šílený :D Ale člověk se nemůže zlobit, když pracuje na čerstvém vzduchu, všude kolem něj je jaro a do toho se pěkně protáhne ;-) I když... už jsem začínala pochybovat, že mi ten foťák, co jsem si vzala s sebou, k něčemu bude. Nakonec jsem měla i trochu času fotit!


Takže, co dodat? Jsem unavená, ale nadšená z toho, jak bylo dneska krásně a že jsem mohla být celé odpoledne venku. Teď popíjím zelený čaj, poslouchám soundtrack Vévodkyně a do toho (tematicky) čtu časopis History revue. A těším se na to, že se pořádně vyspím, ať se čas mění, jak chce. Stejně je hrozně relativní.
Jo a ještě bych asi měla říct, proč jsem tenhle článek nazvala About the world behind the window... Poslední dobou strašně ráda fotím výhled z oken. Protože výhled, co mám já v pokoji je dost strašný, představuju si, jak by měl takový správný výhled z okna vypadat. Tedy, podle mě. Já bych se chtěla dívat na strom. Možná právě proto fotím výhledy se stromy ;-)






No nic, už se rozloučím. Přeju pěkný sobotní večer a krásnou zítřejší neděli :-)
Cuilë Turmawen

Čtvrteční :)

22. března 2012 v 17:26 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Táák, vážení, jsem nadšená!! :) A víte proč? No, důvodů je spousta, ale největší z nich- konečně jsem dneska byla venku na hodinové procházce ;-) Sice jsem si s sebou nestačila vzít foťák, to je ale jediná věc, které lituji, protože jinak to bylo naprosto perfektní! Země už se zečíná zelenat novou jarní trávou a vůbec všechno má svěží nádech. Hladina rybníků je klidná a v horkém dni vypadá lákavě ;-) Nebe je úplně modré a sluneční paprsky plné energie. Co je ale nejkrásnější- na mnoha místech už vykvetly sněženky, bledulky a krokusy. Páni. Nikdy jsem si toho tak nevšímala. Připadám si, jako bych se probrala z dlouhého spánku. Proč mě nikdy nenapadlo obdivovat květiny na jaře? Netuším. Ale tohle je jenom začátek jara, bude ještě tepleji a pokvete úplně všechno. Vykvetou třešně a já budu vzpomínat na Janu Eyrovou a taky na Máchu... Jenom kdybych se už konečně zbavila tý šílený rýmy :-( Ráda bych se nadechla čerstvého vzduchu, ale bohužel ho jaksi... nepoznám. Přidaná fotka je jakási anglická skalka s jezírkem, na kterou jsem narazila myslím v St. James parku a moc se mi líbila ;-)


Co je ale nejdůležitejší- slíbila jsem napsat něco o Upírských příbězích od Doyla. Dlouho jsem zvažovala, jestli si je vůbec mám koupit, protože kdo mě zná, potvrdí, že hrozně utrácím za knížky... Bojovala jsem dlouho a nakonec jsem vystartovala pět minut před zavíračkou a došla si pro ně. Navíc, na ISIC máte v kanzelsbergeru 10% slevu, což není sice moc, ale i tak je to milý ;-)
Knížka obsahuje 8 povídek, z toho 7 od Doyla a jednu od Billa Cridera.
Ve většině povídek Sherlock Holmes nevystupuje, ale dočkáte se ho v plné kráse v posledních třech příbězích, a vlastně i v tom úplně posledním příběhu celé knihy. Atmosféru knížky vyjadřuje název, ale ne docela přesně. Nečekejte Drákulu, i když vás z některých příběhů třeba lehce mrazí. Upíra doslovně coby postavu netopýří, strašidelnou a nadpřirozenou vlastně postřehnete asi ve třech příbězích. Jestli znáte racionální uvažování Holmese třeba ze Psa baskervillského, asi si domyslíte, jak se na upíry dívá on sám a zároveň si předem zodpovíte otázku, zda oni upíři budou skutečně nemrtví, které v rakvi udrží jen dřevěný kůl. Nechci prozrazovat příliš, abyste rozuměli, já jsem totiž nesmírně zvědavá a mám dar všechny příběhy vykecat, takže se ovládám, jak jen to jde. Znáte ten typ lidí, co vám u filmu hned řeknou, jak to skončí? Tak to jsem já :D I když, ne vždycky...
Pro milovníky Holmese jen dodám, že jednou z povídek je i Upír v Susexu!! :) Perfektní povídka, podle které byl natočen film se SH pojmenovaný Poslední upír, do kterého ale byla režiséry dosazena hlavní postava nesympatického chlapíka, upíra. Ten tam ale nemá co dělat, aby bylo jasno :D Nepatří tam! Stejně jako ve dvoudílém filmovém zpracování Ztraceného světa, který napsal také Doyle ( a ten film šíleně miluju a už od dětství znám nazpaměť), kam byla zařazena sympatická dcera misionářů Agnes. Možná je to s těmi přidanými postavami ještě lepší ;-)
Obálka knížky je pěkná až na tu šíleně divnou ženskou, která tam podle mě jenom kazí atmosféru Holmesovské doby jako tupý výkřik. Když už tam musela být ženská, tak mohla vypadat trochu věrohodněji, bez těch efektivních kontaktních čoček a podmalovaných očí celkově ve stylu zpěvačky gothic rokový kapely... Totiž, nemám nic proti černým linkám a rudým rtům, sama se tak kolikrát taky namaluju, ale pak nedělám, jako bych vypadla z Baker Street 221B :D Víte jak dlouho mi trvalo se s tou ženskou na obálce vedle holmesovského profilu smířit???

http://www.sherlockholmes.cz/obrazky/novinky/obalkaUpirske_pribehy.jpg

Celkově jsem s knížkou byla moc spokojená a do jedné povídky (Vítězný výstřel) jsem se tak vžila, že jsem se začala trošku bát, dokud jsem si nepustila Hlas Československa :D Co se týče Billovy poslední povídky, skvěle vystihl styl Doyla, není to žádná divná motanice a kravina, což někteří napodobitelé Doyla občas vytvoří. Tahle povídka je milá, nikde se zbytečně nezasekává a když je potřeba, je podrobná a na chvilku nás nechá v napětí. Ale protože je relativně krátká, brzy se dočkáme rozuzlení a v podstatě nám dojde, že jsme něco takového čekali. Nikdy se totiž nestane, aby Sherlock Holmes něčemu nepřišel na kloub.
Pokud tedy přemýšlíte nad čtením pro dlouhé jarní večery a máte rádi trochu tajemna a mystiky, doporučuji tuto knížku. Rozhodně ale nečekejte horor nebo děsivý příběh ve stylu Kruhu :D To bych totiž nečetla a neměla z toho takovou čtenářskou radost.
Mimoto mě právě teď napadlo, že jestli máte rádi detektiva Williama Murdocha, můžete se internetu podívat na nové díly, v angličtině a někde jsou údajně ke stažení titulky, ale o tom nic nevím. V televizi to vysílat nechtějí a to mě docela mrzí, já tomu seriálu fandila. Přidávám tedy odkaz na stránky, kde můžete seriál online shlédnout. Už se točí i nové díly, což je paráda!

Přeju krásné jarní odpoledne nebo spíš navečer nebo kteroukoliv jinou hodinu, podle toho, kdy tyto řádky čtete ;-)

Cuilë Turmawen

Time may change me

18. března 2012 v 16:49 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Nemůžu uvěřit tomu, že jsem před týdnem byla na blatech :D A že bylo tak hrozný počasí a já si ho užívala. Teď je venku moc hezky, ale já ležím v posteli a snažím se vyléčit z chřipky (nebo něčeho na ten způsob)- abyste tomu rozuměli, tohle je spíš taková ta lehčí forma, kdy člověk pobíhá po domě s obrovským hrnečkem voňavého čaje nebo leží v posteli a čte knížky. Mám rýmu, bolí mě hlava a kašlu, ale není to zas tak hrozný jako třeba angína. Naopak je příjemný jednou za čas spát, jak dlouho chci, nemalovat se a jen tak přemýšlet. Protože ale nemůžu jít ven fotit, prohlížím si starší fotky, které jsem pořídila kdysi na jaře. První dvě jsou z města, kde bydlím, ta poslední je z Anglie. Ty zahrady mi chybí. Vím, že jsem v nich nechala kus svého srdce.
Co je u mě nového?
Zaprvé, začala jsem hodně pít kafe. Pro mě hodně jsou asi 2 kafe denně. Nejhorší je, že už mi ani ta chuť nevadí, prostě jsem si zvykla a bez něj se těžko proberu. Ale 3 v 1 nám došlo a to mě vyvedlo z míry :D


Zadruhé, ačkoliv jsem si už podala přihlášky na vš, a to tři, dvě na pedagogickou a jednu na filosofickou fakultu, známá se mě snaží přesvědčit, abych se ještě přihlásila na publicistiku. Jednu dobu jsem o tom hodně uvažovala, ale upřímně, myslím, že by mě to ničím nenaplňovalo. Jestli jsem chtěla být novinářka, bylo to proto, že jsem měla hodně zkreslený představy, co takové povolání obnáší. Po praxi v redakci jsem usoudila, že toho mám plný zuby a že nikomu nebudu tolerovat, aby na mě řval a byl hnusný, ať už to je šéf nebo nespokojená ženská, se kterou jsem dělala interview. Navíc si myslím, že bych přijímačky stejně neudělala. Ale bylo mi řečeno, že mám talent psát, který zahodím, pokud nepůjdu na žurnalistiku, respektive publicistiku. Že tady ze mě nic nebude, i když píšu hezky, dělám velký chyby při utváření textu a to se jinde nenaučím. Takhle nebudu spisovatelka. Prý.
Že učit je marný, zbytečná práce... Ale moje dva největší spisovatelské vzory- Tolkien a Lewis- byli právě pedagogové! Proč by to nešlo bez žurnalistiky? Nebudu mít znamý, aby mi něco vydali? O tom to je? O známostech?


Nu, nechám si měsíc na rozmyšlenou. Hlavně se ale nechci nutit do něčeho, z čeho mám špatný pocit. Pocit, že to nemám dělat, že se k tomu nehodím, že to nechci dělat. Pletu se? Vzdávám se, jen co narazím na první problémy? Nevím.
Tohle mi vrtá hlavou. Jinak si nemůžu stěžovat, že bych se měla špatně ;-) Akorát do pátka potřebuju být 100% fit a další týden taky, kvůli brigádě. A mám radost, že je tak pěkně. V pátek jsem nadšeně chodila po parku v nové vestě, decentně omotaná šálou, která je krásná, ale jinak k ničemu, a navečer jsem cítila, jak mě začíná bolest v krku. Takže, nic nepřehánět :D Teď to vidím na nějaký dobrý čaj, soundtrack Vévodkyně a chvilku psaní. Pak bych se měla učit didaktiku. :D Jo a začnu se připravovat na přijímačky. Hudební výchova, housle, čeština a taky historie.
Dočetla jsem Upírské příběhy od Doyla. Pokusím se o nich něco málo napsat ;-)
Přeju vám krásný zbytek víkendu a správný začátek zítra, ať už ve škole, v práci, kdekoliv :-)


Zklamaná

16. března 2012 v 22:06 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Nevím, jak jinak to popsat. Taky ten pocit znáte?
Jsem zklamaná. Prostě zklamaná. Zklamaná lidmi, světem a "realitou" života. Zklamaná z toho, že hodnoty, ve které věřím se zdají mimo. Zklamaná, že si připadám jako voják v první linii, který zůstal na bojišti zcela sám, a to proti přesile. Kolem sebe nemůžu najít nic, čeho bych se mohla zachytit. Padám. Ztrácím iluze, ztrácím víru a ztrácím i naději. "Takový je život".
No paráda.
Ale víte co? Nenapadá mě nic lepšího, co by se na to dalo říct, než slova podle mého názoru geniálního spisovatele, který je mým největším vzorem nejen jako umělec, ale taky jako člověk.

http://wallpapers.cyberserver.cz/data/data/wallpapers/640x480/307.jpg

"Možná že jsme opravdu jen snili, nebo jsme si všechno vymysleli- stromy, trávu, slunce, měsíc, hvězdy, samotného Aslana. Třeba ano. Potom ale můžu říct jen jedno, že v takovém případě se mi ten vymyšlený svět zdá mnohem důležitější než ten opravdový. (…) Jestli máte pravdu, tak jsme skutečně jen dětičky, které si na něco hrají. Ale čtyři děti, které hrají hru, dokážou vymyslet svět, který ten vás skutečný strčí do kapsy. Proto já hodlám u své hry zůstat. Jsem na Aslanově straně, dokonce i jestli není žádný Aslan, který by ji vedl. Budu žít jako Narnian, jak to jen půjde, a to i jestli není žádná Narnie."

A když tak nad tím přemýšlím, víte co? Je to obrovská pravda. Možná jsou všechny moje sny i veškeré moje přesvědčení o tom, jak má člověk žít, jenom nějaký nesmysl, který mi život ztěžuje, možná mají všichni pravdu, že se "to nedá žít" a že si jednou, až budu umírat, postesknu, že jsem si pořádně neužila. No a co? Já tak budu žít dál, ať si každý myslí a říká, co chce. To je totiž život, který mě naplňuje a to je strana, na které já bojuji. Možná to je nereálný nesmysl. Ale mně připadá o to důležitější se jím řídit, i když třeba zase přijdou chvíle jako dneska, kdy o tom budu hodně pochybovat. Nic se na tom nezmění. Zůstanu Narnian.

http://img.blesk.cz/static/old_abc/tistene_ABC/0306/17_ARTWORK2.jpg

Nedělní procházka na blata

11. března 2012 v 18:14 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Ona to v podstatě nebyla tak úplně procházka na blata, to mě jenom ovlivňuje moje četba :D Žádný Hound of The Baskervilles se cestou neobjevil, ani jeho vytí nikdo nezaslechl, ale nevadí. I tak to bylo pěkně strávené odpoledne, i když jsem se nejdřív třásla zimou. Udělala jsem pár fotek a přidávám úryvky z knížky Pes baskervillský, so enjoy ;-)


"Bránou jsme projeli do aleje, kde napadané listí zase ztlumilo kola kočáru a kde se větve starých stromů nad našimi hlavami spojovaly ve strop šerého ponurého tunelu. Baskerville se zachvěl, když pohleděl do dlouhého, temného stromořadí, na jehož druhém konci jako nějaká vidina prokmitával zámek."


"Neznáte pověst o zdejším psu?"


" Venkované říkají, že je to pes rodu Baskervillů, který se domáhá své kořisti. Já už to slyšel několikrát, ale ještě nikdy to nebylo tak hlasité. Ledová ruka strachu svírala mé srdce. Rozhlížel jsem se po obrovské vlnité rovině kropenaté zelenými skvrnami rákosí."


"Chladý vítr zavál od blat a všechny nás roztřásl. Tam někde, kdesi na této bezútěšné plání, číhá ten zlosyn, skrývá se jako divoké zvíře v nějaké sluji, se srdcem plným nenávisti a zloby proti lidskému pokolení, které ho vyvrhlo. Uprchlý vrah- toho ještě bylo třeba k dokreslení ponurého obrazu, jaký skýtaly pustá, neplodná země, chladný vítr a stmívající se obloha!"


No nic, rozloučím se s vámi. Čekají na mě Upírské příběhy od Doyla, které jsem si koupila v pátek a zatím jsem přečetla jenom první dva, které nebyly vůbec napínavé :D Mějte se krásně a užijte si zbytek neděle ;-)

Cuilë Turmawen

Ponuro

8. března 2012 v 16:45 | Cuilë Turmawen |  všechno možné
Jak se vám líbí dnešní počasí?
Budík mě budil každých pět minut asi půl hodiny, než jsem se rozhodla vyhrát každodenní ranní boj a opustit vyhřátou postel se dvěma peřinama, tlustým přehozem a ještě dekou k tomu. Včera jsem totiž do noci koukala na Příběh rytíře :D
Když jsem roztáhla záclony, spadla mi brada. Kam jsem se podívala, všude byl sníh. Kupodivu mě to zas tak nevadilo, že jsou střechy pocukrované jako včerejší jablečný kolář, co jsem pekla. Horší bylo, že odpoledne mrholilo takovým zvláštním neanglickým způsobem a teď už sníh dávno roztál, jenom je všude bahno.


Jde z toho na mě podivná nálada jako dělaná na šálek kakaa a film. Dneska jsem se rozhodla pro Dračí prsten, který jsem naposledy viděla asi v šesti letech, možná dřív, a pamatuju si jenom mluvící panenku :)
Každopádně, aspoň odpoledne jsem se nenudila. Nakupovala jsem oblečení v jednom krámku u nás, kde byla výprodej. I když jsem si koupila jen tři kousky, rozhodně to stálo za to.


Objevila jsem svou novou radost- focení. Takže procházím spoustu fotek, co jsem kdy pořídila, a vzpomínám :) Hrozně ráda mám fotky oken. Tohle okno je z loňské dovolené na horách. Do budoucna plánuju i nějaké nové fotky, ale jestli mě to pořád bude bavit, uvidímě...
No nic, vážení, já jdu na to kakao. Mějte se pěkně i v dnešním ponurém počasí :)

Cuilë Turmawen :)

Ranní mlha

1. března 2012 v 16:54 | hejave |  všechno možné
Já vím. Je to dlouho, co jsem tu byla naposledy. Navíc přiznávám, že důvodem není, že bych neměla čas, prostě se mi nějak... nechce. To je to správné slovo. Připadám si unavená. Taky mám hodně práce doma a když mám volno, zašiju se u sebe v pokoji s knížkou :)
Trošku přemýšlím o čtečkách. Sice strašně utrácím a nebylo by zrovna nejlepší teď něco nového pořizovat, ale zkrátka... možná by se mi čtečka hodila. Ještě před měsícem jsem si říkala, že takový přístroj je sám o sobě blbost, když mám netbook a stejně nenahradí knihu, vůni stránek a všechno ostatní, co se mi na knížkách líbí :) Nicméně... možná si tak na zkoušku půjčím čtečku u nás v knihovně ;-)
Nemůžu si pouštět soundtrack Narnie, protože u něj brečím. Dřív se mi to nestávalo. Ale s každým dalším tónem si uvědomuji, jak odtržené jsou ty příběhy od mého života. Nejsem zrovna nadšená z toho, jak se vyvíjí věci kolem mě. Mám strach rozhodovat se. Přitom jsem v podstatě spokojená s tím, co mám. Mohlo by to být trošku lepší, třeba kdybych z okna svého pokoje viděla na stromy (ani zasněžená popelnice nebo popelnice v mlhavém oparu není romantická, když se v ní pořád někdo hrabe). Ale uvědomuju si, kolik jsem toho dostala, myslím celkově, když shrnu celý svůj život.
Navíc, když už přišla řeč na ty stromy, stačí projít kus města až dolů k řece okolo parku, kde svoje stromy můžu pozorovat kdykoliv. Často na ně hledím přímo fascinovaně, až si možná někteří lidé smutně povzdechnou nad mladou generací postiženou účinky psychotropních látek :D Nevím. A vlastně mi to je jedno. Nemůžu žít bez stromů, víte?
Jak tak koukám, mám dneska docela melancholickou náladu... I na mě je víc smutná, než obvykle. Kdo mě zná, ví, že mám ráda příběhy, nejlépe hodně silné, které člověka ovlivní po zbytek života, a takové jsou většinou smutné. A ještě si uvědomím, kolik lidí je nešťastných a vzpomenu si na všechny ty tragické věci, co se kdy staly lidem, které znám. Byla bych schopná od rána do večera brečet a brečet, což určitě není dobře. Přitom mám ráda humor, ráda se směju, ale nemám veselou povahu.
Tak jsem si dneska naordinovala oblíbeného Járu Cimrmana :)
Akorát... i po hodinové procházce přírodou se mi nálada moc nezvedla. Doufám, že jste na tom trochu líp.
No nic, rozloučím se. Mějte se hezky :)


Moje vzpomínka na Anglii...


Ale i v mém rodném městečku je pěkně :)


A zmíněná řeka, kolem které se ráda procházím :)