Říjen 2011

Pondělní ráno

31. října 2011 v 10:19 | hejave |  všechno možné
Dnešní ráno bylo pěkné...Takové hezky podzimní. Nemůžu si pomoct, ale miluju podzim i když mám promrzlé ruce a doma je taky zima. Zkrátka má své kouzlo. Nemohla jsem se donutit vylézt z vyhřáté postele, a když jsem po čtvrt hodině vstala a roztáhla záclony, město bylo ponořené do bílého mlžného oparu, jako bych se ocitla někde v Anglii na začátku detektivky. Chyběla jen slečna Marplová, tajemná vražda a hrnek čaje nebo kakaa.

finsko ráno nad jezerem

Momentálně jsem doma a dělám různé práce, protože není možné sehnat brigádu. Nevím, jestli to vyjde, ale pokud ano, od ledna začnu pracovat jako učitelka ve školce. Je to moje vysněné povolání, ale spíš se bojím, že mě nevezmou, dokud nebudu mít vysokou pedagogickou. Tam se chystám na jaře.
Teď se starám o chod domácnosti a příležitostně mám brigádu. Aby bylo uvařeno, vyžehleno, napečíno a tak. A k tomu chodím do školy dálkově, protože jsem zapsala na dvě školy, na jednu dálkově, kdyby náhodou...A ono je to vlastně dobře, protože mě pořád něco podvědomě nutí učit se, nebo si aspoň půjčit literaturu a číst si něco, napsat seminárku a tak vůbec...

Včera jsme byli na hřbitově. A potom jsem byla s bráchou a našim psem venku. Prostě paráda. Vyjdeme z domu, všude město, chvilku jdeme až k parku, stromy jsou nádherné. Maxík se trochu projde. O kus dál ho pustím, aby se pořádně proběhl. Dojdeme k malému hřišti, kde jsou dvě houpačky a chvilku tam zůstaneme. Někdy posloucháme psí vytí a různé zvuky, vzpomínáme na Psa baskervillského a takovým příjemným způsobem se bojíme.
Když člověk zvedne hlavu, spatří zářivě žluté listí na tmavě hnědých větvích. Dokonalá kombinace. Vzpomínám na chvíle, kdy jsem byla u kamarádky, procházely jsme se u nich na samotě, pily bilinkový výborný čaj, v tlusté skleněné konvici, kdy ty bylinky svítí skrz zlatavou tekutinu...

Podzimní příroda (9 tapet) - obrázek 4

Dneska ráno jsem šla se ségrou k doktorovi. Potom jsme si zašly do takové naší oblíbené kavárničky na karamelovou horkou čokoládu, ovocný pohár se šlehačkou a chipsy :-) Podívaly jsme si o všem možném a bylo to super. Moje sestřička je strašně fajn človíček. Mám jí moc ráda. Stejně jako zbytek rodiny ;-)
Prohlídly jsme si časák s módou a probraly všechno od laků na nehty, přes voňavé tělové spreje (ty miluju!) a skončily u kluků :-D


Teď musím jít vařit oběd, udělám boloňské špagety, ale nic kupovanýho! Všechno poctivě doma :-) Potom snad něco do školy, v prosinci mě čeká test na první pomoc, a pak další, takže už začnu s přípravou.
Taky budu žehlit a pustím si k tomu Holmese nebo Poirota. Nebo oboje a jště něco, protože prádlo se nějak nakupilo...Znáte to...

Barvitý víkend :-D

23. října 2011 v 21:22 | hejave |  všechno možné
Sobotní ráno začalo trochu jinak, než obvykle...Asi proto, že člověk obvykle nechodí v sobotu do školy, že. Ale o tom teď nechci nijak zvlášť mluvit.
Odpoledne jsem šla pouštět draka :-) Vážně jsem poslední dobou uvažovala, že už jsem hodně dlouho nepouštěla draka. Nevěděla jsem, jestli by to nebylo hloupý...Ale teď mi to tak nějak přestalo vadit. Asi proto, že jsem byla s rodinou a s bratrancem a sestřenicí, které jsem už dlouho neviděla a bylo to bezvadný :-)
Vzala jsem s sebou foťák, tak sem určitě přidám nějaké fotky...ale teď se mi do toho moc nechce.
A celou cestu jsme cucali takové ty karamelky...takže pouštění draků asi budu mít spojené se skvělou náladou, barevným listím a sladkými karamelami. Což není vůbec špatné ;-)

http://www.adrikad.com/michane_napoje/bezinkovy_caj_s_citronem.jpg

Jinak se pořád rozhoduju, co budu dělat dál. Nějak mám pocit, že před sebe nevidím, jako kdybych šla v mlze. Není to zrovna příjemný pocit.
A někdy mi tak připadá, že dokážu během relativně krátké chvíle zkazit spoustu věcí :-( a to je ještě horší pocit.
Vlastně si vůbec nerozumím. A to je ze všeho nejhorší.
Jsem ráda, že je takový hezký podzim. I když už je teda pořádná zima. Ale jen tak si zatopit v krbu, uvařit čaj a číst si třeba Pána prstenů, nebo se dívat na Narnii a upéct u toho štrůdl...to má svoje kouzlo :-)

Když jsem rekapitulovala, co jsem prožila o víkendu, vzpomněla jsem si na epizodu Kroku za krokem, která se jmenovala Barvitý víkend a je docela správná :-)
Tak doufám, že jste si víkend taky užili...protože to listí je nádherné :-)

Cesta

17. října 2011 v 20:16 | hejave |  všechno možné
Život člověka někdy trochu zbrzdí. Ať už za to může nemoc nebo špatný výběr školy...
Někdy se prostě musíme zastavit na našem běhu za tím, čeho chceme dokázat. A nechtěli jsme zpomalit. Rozčiluje nás, že jsme ztratili čas. Co když se ale rozhlédneme a zjistíme, že jsme běželi špatně. Že jsme si spletli cestu. A ještě není pozdě otočit se a vrátit se až k místu, kde jsme špatně odbočili.
Věc se ale může komplikovat. Kde máme jistotu, že je naše dosavadní cesta špatná? Že nás nedovede k původnímu cíli? Co když máme poračovat? Co když nás dovede k jinému cíli?
Existuje pro každého jediná správná mapa?
A co když existuje špatná cesta, kterou člověk nemá jít?
A co když po ní právě jdu?
Zabloudím?
Možná neexistují špatné cesty, a na každé můžeme něco najít.
Brodíme se sněhem, fouká ledový vítr, myslíme, že umřeme stejně jako každý zárodek života, jako zmrzlá voda. A potom najednou přímo před námi sníh roztaje, led popraská a na zmrzlých větvích se objeví růžové květy. A my už nebudeme potřebovat nic z toho, bez čeho jsme si ještě před chviličkou nedovedli představit náš život.
Naše priority se změní. A zjistíme, že nejdůležitější už není to, co máme, ale to, že jsme. A že tu je s námi někdo, kdo od začátku sledoval naši cestu. Ale neviděli jsme ho. Nechtěl totiž riskovat, že nás ovlivní a my nebudeme jednat ze své svobodné vůle.
Neradil nám, kudy. Byl vyčerpaný, protože jsme zvolili příliš strmý výstup. Ale nevyčítal nám to.
Proč s námi tedy šel?
Kdybychom potřebovali podepřít. Kdyby naše břemeno bylo příliš těžké. Kdybychom toužili po příteli.
A nás pak jen s lítostí napadne, že bylo tolik chvil, které by byly lehčí, kdybychom se chytli jeho nabízené ruky.
Co mu řekneme, až naše cesta skončí a my se ohlédneme? A zjistíme, že nebyla nejlepší. Že nás nedovedla tam, kam jsme chtěli.
Já bych mu chtěla poděkovat.
Protože byl se mnou.



Co bude dál?

14. října 2011 v 16:29 | hejave |  všechno možné
Prostě...někdy člověk neví.
Vypadá to, že jsem si vybrala studijní obor, který pro mě bude psychicky moc náročný. A nakonec mi možná k ničemu nebude. Ani se mi nelíbí život ve velkém městě daleko od parků, malých uliček a všeho, co mám ráda. Když jediná rostlina je malá kytička, co mi roste na stole, a potom stromy kolem silnic plných lidí bez bez výrazů. Zdá se, že tam jsou docela náhodou a možná i omylem. A každé ráno vstávám, chvátám na městskou, jsem ve škole a potom si jdu koupit něco k večeři, a zase chvátám na městskou, která si jezdí, jak se jí zachce, pak jdu na pokoj a jsem docela unavená. A počítám jak dlouho ještě bude trvat, než zase uvidím rodinu, než se projdu s našim psem po parku mezi listím a budu pozorovat řeku. Voda je plná napadaného listí, začíná být špinavá a určitě je jako led.

Tapeta canada5

Dneska jsem trochu unavená, protože jsem vstávala v pět ráno, abych byla v půl osmé na imatrikulaci. Potom jsem šla do jednoho antikvariátu, který jsem objevila, a tam jsem si koupila třeba Sherlocka Holmese za 60 Kč nebo Lewisovy návštěvníky z mlčící planety za 50. Největší radost mám ale z Evžena Oněgina :-) Už jsem nevěřila, že ho kdy seženu.
Ještě jsem zaběhla do knihovny ve škole, a potom na autobus. A byla děsná zima. Vážně příšerná!
Člověk by to asi tak neměl brát, ale ani by mi nevadila menší nevážná nemoc jako kašel, rýma nebo podobně, abych měla záminku ležet :-)
Ale to bych vlastně nemohla ven s tim psem :-D

Co se filmů týče, dívala jsem se třeba na Robina Hooda s Costnerem. Asi jsem ho tak nepochopila, když jsem ho viděla jako malá. Nebo jsem neznala děják a nerozuměla víc těm politickým souvislostem... I to je možný.
A z knížek se mi vážně líbil Křižák v džínách. Působil na mě místy docela drsně, nejhorší na tom je, že tuším, že ta knížka psaná pro děti nebyla ani z poloviny tak drsná, jaké dětské křížové výpravy musely být, nicméně se mi moc líbila. Pro tu svojí upřímnost, sílu, naději i relativně dobrý konec, jestli tak můžeme ten konec nazvat.


Přidávám svojí oblíbenou písničku Krásný déšť. Nemohu si pomoct, mám ji spojenou se svojí maturitou, s letními dešti, s hromadou učení, s trochou strachu a s trochou očekávání a nakonec s bezvadným výsledkem :-)
Přeju hezké odpoledne ;-)