Září 2011

Hodní, zlí a... oškliví??

17. září 2011 v 23:32 | hejave |  všechno možné

Je docela zvláštní, co všechno si člověk uvědomí při sledování různých filmů (asi taky podle toho, na co se díváte :-). Třeba při Harry Potterovi 5. Jestli si vzpomínáte na tu část, kdy je Harry vyděšený z představy, že ho ovládá Voldemort a bojí se, že se mu začíná podobat a stává se zlým...Sirius mu říká, že tak to není. Že svět není rozdělený na "bystrozory" a "smrtijedy" nebo prostě ty nebelvírské a zmijozelské.
A já říkám, že se lidé nedělí ani na bílý a černý, věřící a nevěřící a tak dále. Samozřejmě se můžeme lišit ve svých názorech, a vlastně je dobře, že nejsme všichni stejní. Možná bychom se od sebe mnoho naučili, kdybychom dovedli tolerovat své odlišné názory a postoje (to znamená umět druhému vysvětlit, proč si za něčím stojím, ale zároveň ho nenutit ke stejnému názoru a respektovat ho).
Harryho kmotr vzápětí dodává, že každý z nás je dobrý i zlý- má své stinné i světlé stránky, a je jenom na něm, jak se rozhodne. Stará indiánská legenda mluví o boji mezi dvěma vlky, který probíhá v každém z nás. Jeden z vlků je dobrý a druhý je zlý. Vyhraje ten, kterého krmíme.

Příběhy dobra a zla se objevují ve všech kulturách. Už malým dětem se vypráví pohádky, kde je zlý vlk a relativně hodná Karkulka (i když je mírně neposlušná a silně tvrdohlavá). V pohádkách víme, co je dobré a co špatné. Trochu problémy nastanou, pokud se to více zamotá (třeba zlý vlk převlečený za hodnou babičku, což Karkulka netuší).
V běžném životě musíme víc volit a nemáme jistotu, jestli jsme to udělali správně. Navíc, většinou se nesetkáváme přímo s pánem zla a o to je to těžší (někdo si dokonce myslí, že se denodenně věnovat svým blízkým, být laskavý a trpělivý, je mnohem těžší, než jeden velký hrdinský čin).
V pohádkách vítězí dobro. A v životě?
Každý můžeme vnímat dobré a zlé věci jinak. Pro jednoho neštěstí, pro druhého velká výzva. Takže- kdo z nás to může posoudit?


photo

Krajina stínů

15. září 2011 v 14:54 | hejave |  všechno možné



Ráno byla mlha a zima, ani se mi nechtělo ven, tak jsem si uvařila tmavý čaj s citronem... A představovala jsem si, že třeba dneska budu psát, před asi měsícem jsem totiž rozpracovala úplně nový příběh, jenže jaksi...Čím víc nad tím člověk přemýšlí, tím víc chyb ve svém příběhu většinou najde. A já potřebovala vymyslet, proč se moje hlavní hrdinka tak najednou musí přestěhovat, a tak jsem si to ujasnila a usnula jsem...Uprostřed noci jsem se s hrůzou vzbudila a uvědomila jsem si, že jsem to vymyslela hloupě :-D
A od té doby se nějak nedokážu přinutit, abych se do toho příběhu zase ponořila. Taky se vám to stává?


proč pít čaj

Naštěstí se odpoledne udělalo pěkně, tak jsem vzala psa ven do parku a vrátila se až za hodinu. Už jsem vám říkala, jak moc miluju podzim?
A co se filmů týče- po Návratu krále jsem si chtěla pustit Krajinu stínů- mimochodem opravdu povedený film s A. Hopkinsem, plný filosofie a smutný, i když svým způsobem i s nadějí. Můj oblíbenec, který hrál třeba ve filmu Na ostří nože (což je taky hezký film, mám ho ráda skoro stejně jako Lovce lvů) v Krajině stínů ztvárnil Jacka- C.S. Lewise. Jenže, když začal s přáteli mluvit o své knize Letopisů- Lev, čarodějnice a skříň, najednou jsem si vzpomněla, že jsem je viděla naposledy před dvěma lety, a tak jsem si je hned pustila. A hned potom jsem si pustila Prince Kaspiana...
Ale zpět ke Krajině stínů. Je o osudovém setkání Jacka a básnířky Joy Greshamové, která zjistí, že je těžce nemocná. Navíc se stará o syna Douglase. V jednom okamžiku mluví Lewis o tom, že žijeme v krajině stínů, kde je smrt- odtud název.



"K čemu je láska, když její ztráta tolik bolí?"

"Bolest je Božím megafonem v tomto hluchém světě."

"Čteme pro vědomí, že nejsme sami."

"Naše dnešní bolest je součástí našeho včerejšího štěstí. Taková je dohoda."


strašidlo cantervillské

13. září 2011 v 12:13 | hejave |  filmy
Nějak mě ten podzim zmohl a jsem tak nějak nemocná...Poslední dny jsem trávila pitím čaje s citronem, háčkováním a sledováním filmů.
Mám jeden takový, který si pouštím vždycky, když jsem nemocná- jmenuje se Strašidlo cantervillské, znám ho asi od svých 6 let a líbí se mi čím dál tím víc :-) Není tak úplně přesně podle Wildovy povídky, která je spíš satirická... Ten film je víc záhadnější a vážnější, je v něm ale mnohem víc naděje a lásky než v knížce.

Otisovi, z Ameriky, se stěhují na zámek Canterville, ale to ještě netuší, že tam straší. Nejstarší z dětí, šestnáctiletá Virginie Otisová, se dovídá o tajemné kletbě zámku Canterville a o duchovi, siru Simonovi, který kdysi tak žárlil na svou ženu, že ji přiměl k sebevraždě, za což byl proklet a od té doby musí strašit, dokud se nenajde dívka, která s ním navštíví království temnoty a přimluví se za něj...
Film je to sice trochu starší (1996), ale nijak mu to neubírá na atmosféře :-)

Poster k filmu Strašidlo cantervilleské (TV film)

"...Až jednou něžná dívka omyje modlitbou rty hříšníka, až prolije dětskou slzu, až suchý mandlovník rozkvete, až němý zvon ve věži kaple rozezvučí umíráček za hříšného ducha, pak rozhostí se v celém domě klid a mír a spasen bude Canterville..."

indiánské měsíce

8. září 2011 v 17:29 | hejave

Leden - Měsíc sněhu ( pův. vlka)


Únor - Měsíc hladu

Ráno-v-mlze

Březen - Měsíc vran


Duben - Měsíc trávy

Tráva

Květen - Měsíc sazenic

Louka

Červen - Měsíc růží


Růže-2

Červenec - Měsíc bouří

Smrtelný-úder

Srpen - Měsíc kukuřice


Začátek školního roku?

2. září 2011 v 11:57 | hejave |  všechno možné
Kdo by řekl, že vařit a vůbec se starat o domácnost je taková pohoda, když jsou rodiče v práci a ostatní ve škole? :-)
Takže jsem ráno uklidila kuchyň, dala jsem vařit oběd, podívala jsem se na film a po něm jsem si chvíli četla Kámen a flétnu. Tedy...jsem asi ve čtvrtině, ale hrozně se mi líbí. Vlastně mi vůbec nepřipadá, že si čtu, ale jako by mi příběh vyprávěl v melodii sám Jemný flétnista :-)
Než někdo přijde na oběd, vezmu ven psa a jestli budu stíhat, zahraju si na housle, protože jsem celé prázdniny nehrála a začíná mi to chybět (je to možné??).
:-)


Lehce depresivní

1. září 2011 v 10:47 | hejave |  moje tvorba
Cosi jako temný samet zajalo tvůj život
a ty svítíš na cestu svým hloupým rozmarům
ocitáš se v bludišti, hledáš správný východ
s každým dalším krokem jsi blíž nezdarům.

Noc je jako temné sukno
vyšívaná perletí
a tobě je občas smutno
když skrz naskrz netopýři proletí.

Každé ráno toužíš znovu ulehnout
a zaplašit celý další den, který tě zraňuje
tvé smysly ti radí že máš ležet, už se nepohnout
ačkoliv se tělo klidu strachuje.

Den je lehce modravý jak ostýchavý tyrkys
slunce skrz něj batikuje dějiny
a ty kráčíš ulicemi rychle proto abys
nedal svému žalu další příčiny.

noční moře.jpg