Duben 2011

Frodova cesta

27. dubna 2011 v 13:03 | hejave |  všechno možné
Upřímně řečeno, nevěděla jsem, jestli si tuhle knížku mám půjčovat. Samozřejmě je jedno, jestli máte o jednu knihu v batohu víc nebo míň, pokud jich tam ovšem nemáte už deset, jako já. Nakonec zvítězila moje zvědavost :-)

Když jsem tuto knihu zběžně prolistovala, zarazilo mě pár pojmů jako karma, bohové a tak dále. Ani tak mi nevadí, že se to týká jiného náboženství, spíš jsem ale měla problém představit si pod tím něco konkrétního ( už vůbec nemluvím o tom, že si pod slovem karma ihned představím kotel).
Narazila jsem tu také na křesťanství a autor vysvětluje mnoho Tolkienových charakterů na základě křesťanství. Například mě nikdy nenapadlo, že by paní Galadriel mohla být inspirována Pannou Marií.
Upřímně říkám, že jsem zatím přečetla pár prvních kapitol, ale oslovily mě.
Přiznávám, že ačkoliv je v této knize mnoho zajímavého, ještě nikdy jsem se necítila "podvedená karmou" :-D
Ale vybrala jsem pár vět, které se mi líbily (když jsem se o češtině nudila a listovala knížkou :-)

Autor vždy krátce popíše, co se v knize v daném okamžiku děje, a o tom dále mluví. Tady jsme úplně na začátku: Bilbo zmizí a Frodo tuší, že přichází čas, kdy i jeho čeká nějaké dobrodružství, avšak není snadné opustit všechno, co zná a jít do neznáma.

" Změnit sebe znamená změnit svět. Jde o počátek nápravy všech věcí. Nemálo lidí navenek zůstalo celý život na stejném místě, ve stejném povolání, u své rodiny, ve svých rodných městech- ve svém Kraji. Tito lidé však nejen prošli svým životním dobrodružstvím, ale stali se také zdrojem nezměrného dobra. Na světě totiž neexistuje místo, kde by se nemohl usnadnit život trpícím, kde by nebylo třeba chránit svobodu a kde by se nemohla šířit radost jako valící se vlny světla. Člověk byl pro tuto možnost- otevřít dveře, změnit se a růst- možná připravován celými věky (karmou atd...) Ale volba je na každém jednotlivci: můžete vyjít dveřmi ven, anebo můžete zůstat v místnosti a přesvědčovat sami sebe, že je vám tam dobře. Vrátit se tam, kde jste byli před tím, než přišla výzva, však už nemůžete: na výzvu nelze zapomenout.
(...)
Opouštět dosavadní svět znamená znovu se narodit, narodit se do rozlehlého světa hor se sněhobílými vršky, do světa elfů, kterým se v očích třpytí hvězdy, a do světa nekonečného nebe. Je to nejen prostor každodenních povinností, ale i svět kouzel a legend.
(...)
Vydáme- li se na podobnou cestu jako Ten, kdo nese Prsten, nejdeme hledat, ale ničit. Berem e s sebou to, co je zdrojem zla v nás i v našem světě.
Správnou cestou je láska."

Podle mě je důležité, vědět, jaké jsou naše silné i slabé stránky a nesnažit se nic potlačovat, zároveň s nimi ale nemůžeme bojovat sami, protože bychom dříve či později podlehli, a možná bychom neměli sílu jít dál. Vzpomněla jsem si na jeden svůj oblíbený citát Audrey Hepburnové.

"Pamatuj, že když potřebuješ pomocnou dlaň, vždycky ji najdeš na konci své ruky. Jak budeš stárnout, objevíš, že máš ruce dvě. Jednu, aby pomohla tobě, a druhou, aby pomohla ostatním."
Audrey Hepburn